Re: Dobrý den

Zdenko - ahoj, tak věř, že vím o čem mluvíš. Já do práce chodit musela, takže kluci museli do školky. U nás to opravdu bylo hrozné, hlavně s Jiříkem, dva měsíce. Už jsem to chtěla jedno úterý vzdát a vzít si dovolenou, neb už jsem dál nemohla, ale právě ten den to byl zlom. Učitelka mi sama řekla ať to nedělám a jdu do práce, neb bych tím vše zkazila. A měla pravdu. Od toho dne to začalo být lepší a lepší. Učitelka je naučila, aby mi vždy zamávali z okna a to opravdu moc pomohlo. Sice byly slzičky,ale už nebyl ten hrozný řev. Chodila jsem do školky, každého na jedné noze a učitelka mi je od nohy vyloženě trhala, takže si to určitě dokážeš představit. Do práce jsem šla pokaždé ubulená. No děs. A situace dnes po roce - v neděli pořád mluví, že se nemůžou školky dočkat, ze školky mi ani nechtějí chodit a u okna mi už nemávají - nemají přeci čas. Já s dnešním pohledem můžu řici - ano ať do školky děti chodí, neb sice se jim věnujeme, ale kamarády nenahradíme. Přeji ti strašně moc pevných nervíků a co nejméně slziček. Uvidíš, určitě to zvládnete - ono to odtrhávání "pupeční šňůry" je teď hrozně těžké,ale uvidíš, jak bude samostatný a moc, moc šikovný. U nás byl problém ten, že jsem s dětma byla 24 hodin denně a nikdo nehlídal. Proto nevěděli,co je to být bez mámy :-(