Ájo, díky za omluvu, přijímám bez výhrad

Ahoj Ájo,
moje situace mi nevyhovuje ani v nejmenším, snažím se to změnit, ale jde to těžko a možná se mi to nepodaří nikdy, už jsem ztratil i naději, o které se přitom říká, že umírá až naposledy. Spíš jenom přežívám a snažím se žít, jak se dá. Vyvíjí se to celé prazvláštně, chtěl bych, aby to byl sen, ze kterého bych se mohl probudit a ne můj skutečný, podělaný život.
Na schůzce předevčírem 30. prosince s Erikou u ní doma jsem předtím ve vlaku potkal Vaška. Říkal sice, že už nelituje, že se s Erikou možná už rozešli, ale ona už stejně není co bývala. Prý se z ní stala potvůrka, vyvádí hrozné věci. Jaké hrozné věci nevím, ale znělo to jako lehkomyslnost a nevěra.
Podle Eriky Zdeněk prý už ztratil naději, ale já ji ještě mám. Kateřině připadá, že už jsme spolu strašně dlouho, mě naopak ty dva měsíce připadají jen jako krátká epizoda. Erika se mi zase pomalu zdá být jen starým blednoucím stínem, probuzeným snem. Když jsem pak s ní byl o samotě, tak jsem jí řekl, že je báječná holka, že tomu ani nechci věřit, že je se mnou, že pro mě není zas až tolik důležité, jestli se mnou chodí nebo ne, že důležitější je, jestli si mě váží, jestli mě má ráda. Říkal jsem jí, že já si nemusím dělat nějaké výčitky, že kdykoliv k ní jedu, vím, že dělám to nejlepší, co můžu. Toužím být aspoň chvíli spokojený, bez starostí, bez strachu, s láskou. Ten večer to bylo prostě krásné, Erika mi dala naději a víc jsem nechtěl. Najednou z ní spadly ty hrozné zábrany, byla moc krásná a milá. Erika říkala, že se neumí přetvařovat, neumí lhát a ani lhát nechce. Pokud (a to se nestane) z ní nebudu něco vyloženě páčit, vím, že mi neřekne žádné laciné vyznání. Zatím mi neřekla vůbec nic, ale její úsměv a její oči, které se smály, mi říkaly, že s ní můžu protentokrát stoprocentně počítat. Ještě pro L.D.: Trockij, vím, že moje příspěvky pozorně čteš, já Ty Tvoje taky, máš ve spoustě věcí pravdu, ale já se nemůžu chovat jinak, je v tom moje nerozhodná povaha, nechuť něco rozetnout, definitivně určit, vyjasnit, musím se prostě spálit, abych později mohl žít lepší život a taky moje budoucí partnerky a i ty současné. Zdá se mi, že Katka mě potřebuje a Erika už ne. Moc bych si přál, aby tomu bylo naopak! Vím, že si zase ve spoustě věcí protiřečím, ale takhle to bohužel je. Chci, moc chci to změnit. Doufám v tento Nový rok jako v lepší rok.
Martin