Re: Re Re: Oplácet nebo ne ???

Petro,
je to přesně tak...dvouletá Lenička a sedmiměsíční Petra a Pavla. Několikrát už jsem na ně byla úplně sama celý den a to je pak děs, hlavně nevím, jak uložit po obědě Lenku, protože sama neusne a holky mě u ní nenechají tak dlouho, abych ji stihla uspat. Takže mám každý den alespoň na to uspávání nějakou pomoc, doteď pomáhala manželova rodina a manžel (moji rodiče bydlí 100 km daleko a táta je navíc po mrtvici, takže mamka má co dělat starat se o něj), od zítra mi bude pomáhat i jedna zdravotní sestra (ovšem to už nebude zadarmo).
O výchově nic moc načteného nemám, řídím se především intuicí a zatím to celkem funguje. Ale také si ráda nechám poradit, čtu zkušenosti jiných, takže i tvůj problém mě dost zajímá, jak to teda řešit. Ona ta maminka toho kluka napomínala, jako aby to nedělal apod. nebo mu i vysvětlila, proč to nemá dělat? Možná, že byl ten kluk doma někdy bit...bité děti považují bití jiných za normální, nevidí v tom nic špatného, berou to jako projev dominance. No a s tím nic moc nenaděláš. Snad jen vysvětlit svým dětem, že pokud se jim něco takového stane, že mají odejít pryč, že takové chování není správné a s podobnými dětmi že si pak nikdo nechce hrát. Problém je, když není kam jinam jít...Možná ta maminka neměla jen napomínat, možná měla toho kluka něčím zaujmout, zabavit, hrát si s ním a naučit ho hrát si s ostatními...a pokud by nepřestal, tak ho vzít a odejít. Prostě zabránit mu v pokračování. On si pak z ní nic nebude dělat, když on bude děti mlátit, ona ho bude napomínat a nic víc se nestane. Dítě si musí uvědomit, že jeho chování má určité důsledky a ty důsledky si musí prožít, aby si je zapamatovalo, nestačí mu o nich povídat. A pak, když už dítě ví, co může následovat, je dobré mu to sem tam vhodně připomenout, bavit se o tom s ním, nenechat ho zapomenout. To vše samozřejmě platí i o správném chování nebo především o něm.
Možná jsi se do toho té mamince měla připlést, říct ve vhodnou chvíli klukovi, že když toho nenechá, nebude si s ním nikdo chtít hrát a pokud by toho nenechal, tak skutečně odejít. Možná by ti za to byla ta maminka vděčná, protože už si nevěděla rady a tohle by jí pomohlo, možná by se na tebe tvářila kysele, co se jí do toho pleteš. Ale jde především o to pomoci tvým dětem umět se v podobných situacích chovat a možná pomoci i tomu klukovi najít meze, ve kterých se může pohybovat.
Vše, co píšu, jsou jen mé úvahy, žádný návod nebo univerzální rada, jak na to...Prostě si jen tak přemýšlím a píšu. Vyhovuje mi, když si to, co mě napadne, mohu po sobě přečíst a znovu si to v hlavě srovnat...Jo a pak ještě jedna, pro někoho možná dost absurdní myšlenka...Mně připadá, že výchova malých dětí se příliš neliší od výchovy štěňat a psů obecně. Napadá mě hodně příkladů, ale nevím, jestli by bylo k něčemu to tu rozebírat. Kromě tří dětí mám doma ještě tři psy, tak můžu trochu srovnávat.