Re: Ahojkýýý

Nadpis můžu klidně ponechat, protože se hlásím po hodně dlouhém čase, který jsme strávili v Portugalsku a ve Španělsku, abysme byli in:o) - no ačkoliv já stejnou zkušenost jako ty Sev nemám, když jezdíme přes rok o víkendech po Čechách, potkáváme většinou docela dost turistů, já bych možná sázela na to počasí, protože když jsme koukali na ČT24 na zprávy, tak u nás bylo věčně pod mrakem a zima. Na tůry dobrý, ale na vykoupání? Nic moc:o)
V Portugalsku ale ti lidé z Čech asi nebyli, tam bylo nádherně liduprázdno. Je ofšem fakt, že je tam taky studený oceán a fouká tam i vítr (dle jediného Čecha kterého jsme za celou dovolenou potkali - žil tu už asi 10 let - byl ale letos ten vítr alespoň teplý) NO a pak samozřejmě občas přišly hodně veliký vlny. Starší dítka řádili jak o život, chvílema se ztrácely se zase objevovaly:o) Pěknou jízdu si užil i Kuba, když jsem s ním šla do vody - ještě manželovi chytře na jeho obavy říkám - neboj, já si vždycky počkám na klid, pak rychle přeběhnu dál a tam už vlny jenom houpaj. No tak jdu, počkám si na ten klid, vyrazím s Kubou na ruce a kde se vzala tu se vzala vlna a Kuba se válel v písku několik mětrů ode mě:o) No ale nesl to statečně, za chvilku už chtěl zase do vody:o) Anička se ukázala jako velký otužilec, nejraději seděla na břehu a nechala na sebe vlny šplouchat, no chvílema to s ní pěkně cloumalo, ale chechtala se u toho:o) (až jednou.......no taky to rozdýchala jako Kuba během chvilky:o)))
Mno ale pak už nám byla přece jen zima a jeli jsme se ohřát víc na východ, kde jsou teploty o mnoho stpňů větší. Kačenka taky pořád chtěla už konečně vidět tu Afriku, tak jsme jí pořád na jedné pláži, kde jsme cestou k Gibraltaru pobyli pár dní, říkali vydrž už ji brzy uvidíme. Mno ale pak nás napadlo podívat se do mapy a zjistli jsme, že to na co koukáme celou dobu není dlouhý výběžek Španělska, ale Afrika:o))) A z Tarify (nejjižnější město Evropy) ani Gibraltaru jsme ji nakonec neviděli páč byla mlha:o)))
Gibraltar bylo moc pěkné městečko - opravdu bylo znát, že patří Velké Británii, protože to tam byl trochu jiný svět (hlavně tam člověk něčemu konečně rozumněl:o), měli tam opice drzý jak vopice a taky vstup do města je velice zajímavý, přes dráhu letiště. Tak jsem si v duchu říkala, asi v půlce cesty, co by dělali, kdyby mělo přistávat letadlo a mě se zrovna Kuba vzpříčil a seknul by sebou vzteklý na zem:o))) No a v tom padly závory a skutečně se v letiště začlo uzavírat:o) Ale naštěstí Kuba spořádaně i když trochu pomaleji než ostatní došel na druhou stranu, což ocenil policista vděčným - ténkjů a zavřel za námi vrátka.
Ale jinak tam na jihu bylo opravdu hodně teplo, ale pro nás bylo ideální, že jsme nevstávali ani o moc později než ostatní:o)), tam lidi chodí třeba v osm večer teprve na pláž:o)

Sev, koukám že vy jste si dovču taky užívali. Jinak my jsme ani na horách nijak těžké a velké batohy netahali (já byla dokonce od nošení coby přepravkyně Andulky osvobozená) Nevím jestli je to tím, že máme málo dětí:o) nebo snad tím že toho neseme málo - jednu vrstvu oblečení pro každého navíc, něco málo jídla (dle hesla hlad je zdravý), pití (ale horské prameny jsou taky fajn), kameru jsme vždycky zapomněli nabít, foťák jako kráva jsme vyměnili na cesty za foťák do kapsy, tři plínky a ubrousky na zadeček - no a když jsme to spravedlivě rozdělili mezi tátu a děti (jo Andulka byla taky osvobozená:o), tak jsme se nikdo nepronesl (krom mě osvobozené:o))) Ale je fakt, že jsme tam oproti ostatním chodili tak nějak nalehko, všichni měli trekingové hole Alpine pro, krosny, termo prádlo či já nevím jaké specialitky, pohorky Goretex a my jsme tam vyběhli jen tak v sándalech, s batohy značky Kang Xiang:o)))) NO takoví praví Alpinisté:o))))

Jani tak na Ukrajině?:o) My máme taky tím směrem kořeny, tedy moje prababička tam žila. Manžel jezdil do Ruska jako malý na dovolené a nemůže si ho vynachválit, prý tam byla krásná příroda.

Já fotky dodám nevím kdy, páč už mi několik měsíců nejde vkládat fotky do alb....teď mi nejduo dokonce ani prohlížet, nevím kde je závada a manžel se nějak nemá k tomu to opravit či urgovat na firmě (ještě mě v tom netu přece nebude podporovat:o)

Jani, vy jste se měli taky báječně koukám:o) A co se týká mé hodně opožděné odpovědi na tvé otázky. Máš pravdu, po přečtení té knížky jsem nabyla taky nedobrý pocit, že vším dětem ublížím. Ale je to asi jako to psala Labu - spoustu věcí je tam hodně omýláno dokola, abysme to asi dobře pochopili. A že je to tam někdy až dost přehnané. Ono jde asi o to nejvíc pochopit, jak se dítě cítí, pak už na to nebudeš myslet. JInak člověk se nemůže stoprocentně řídit nějakou příručkou u všech dětí stejně, i na každé moje dítě platí trošičku něco jiného. Třeba na starší dvě děti má úžasný účinek ona chvilka o samotě, dokonce mi došlo, že Kačenka to dělá sama od sebe už dávno, že raději odejde a pak přijde třeba za pět minut a je jak vyměněná. Vlastně to má účinek i na mě, já taky odcházím, když jsem naštvaná, abych to vydýchala (to dělá asi hodně z nás:o) Jednou jsemse takhle naštvala, když jsem se pohádala s manžou a vyrazila jsem ven (byli jsme zrovna venku s karavanem) Zastavila jsem se až ve vedlejší vesnici, to jsem si pak nadávala, když jsem šla takovou dálku zpátky:o))) Jinak je na tom ale Kuba, toho nejvíc uklidní jak je v knize nazváno - empatie. Např. včera chtěl těsně před obědem jogurt a nedal si říct, už se začínal vztekat. Vysvětlování je v takových chvílích u něj naprosto zbytečné, toho naopak ještě víc rozčílí. Tak mu povídám - jo ty chceš ten jogurt viď, tenhle je fakt moc dobrej, že jo? NO já ho mám taky ráda. On se hned ztišil a začal mi přitakávat. A pak už mnohem lépe vzal, když jsem mu řekla že si ho dá až po obědě a hned za tím jsem dodala, ať mi jde pomoct nalejt tu citronovou šťávu do skleniček. A prošlo to:o)
A co se týká úklidu, no dle knížky bys ho po Verunce ani neměla chtít ne?:o))) Ale v tomhle mi ta knížka moc nesedla, já si zase myslím, že děti by se na něčem podílet měly. I když v tomhle máme velké rozbroje s manželem, já jsem názoru toho, že by měly děti dělat hlavně to co je baví, když mi Kačenka uvaří večeři na oplátku za to zase uklidím s mladšíma hračky na zemi (proč by měly děti dělat jen ty míň zábavné povinnosti?) Přijde mi blbý nic nedělat a jenom komandovat z křesla děti, aby dělaly to a to, jak by si to zase představoval manžel. Zase mu ale musím dát za pravdu v tom, že možná kdybych je k tomu nekompromisně vedla od útlého mládí, tak by jim to přišlo jako samozřejmost...tak nevím. Jenže mě zase až tak bordel v pokojíčku moc nevadí, takže děti za to nehoním.
JInak na rodince je zrovna o tom všem moc hezký článek, hlavně je dobrá ta diskuse pod ním - je to tady jestli si to teda ještě nečetla. V některých příspěvcích jsou ještě dokazy na jiné články, ty jsou taky fajn (tu - pod ním taky pěkná diskuse, tu a tuhle tam je taky pěkná diskuse:o)))