Sobota, sobota, to je děsná robota

Já nějak ty víkendy poslední dobou moc nemám ráda. Jak jsou doma všechny dětičky od samého rána, tak to je jak pytel blech a uhlídat je a zkrotit je někdy nad moje síly. No teď, místo abych vařila, tak tady prohlížím Alíkovy tipy. Já to tušila, že mi dá zase brouka do hlavy :o). Ta kuličkodráha od Leny vypadá mooooc dobře. No a Ovečka... už na veletrhu jsem okukovala ty nádherné věcičky, ale ty ceny, ou ou ou :o((.

Včera mi přišly trička s Večerníčkem, ty dám dětičkám do mikulášského balíčku. Kupovala jsem je tady. A u Quelle jsem objevila toho velkého Constructora 330 dílků (máme malého 130 a Péťovi je to málo)



a dřevěnou kuličkodráhu, vypadá to, že je to od stejné firmy, tak by to mohlo jít dohromady.



A taky tam mají spoustu věcí do kuchyňky, no už se snad raději nikam nedívám. A to jsem měla pocit, že letos bude těch dárečků trochu míň. Jenom teda Nelinka mi dělá starosti, té nevím. Mám pro ni jednu dřevěnou blbinku, pak ten nafukovací válec s cinkajícíma kuličkama uvnitř, no a dál nevím. Alí, máš tip i pro mrně?

LaBu, u nás uspávání stále děs běs. Neli vlastně od narození usínala u mě na břiše. Byla to jediná poloha, kterou kvůli prdíkům akceptovala. No a v 9-10 měsících si ze dne na den usmyslela, že né a furt se mi z břicha hrabala dolů. Asi 14 dnů jsem experimentovala, jak to budeme praktikovat. Nejvíc by se jí líbílo usínat za houpání na rukou, ale kdo ji má tahat, že? Takže asi měsíc ji prostě pokládám do postýlky, prostě každý den stejný rituál. No stejně ječí jak protržená. Mnohdy zabere, když začnu mluvit. Prostě něco plácám monotónním hlasem, a ona přestane aspoň řvát. Pak sebou stejně mele, sedá si, vstává, pořád dokola pokládám, znova ztišuji řev. Když je moooc dobrý den, usne tak do 15 minut, ale většinou to trvá i hodinku. Když jo holt nepřestává řvát, tak ji prostě zvednu, uhoupnu v ruce nebo na rameni a když začíná klimbat šup s ní do postýlky. Ale to opravdu vyjímečně, snažím se, aby usnula v postýlce sama, třeba ji jen hladím nebo držím za ruku. Hlavně nesmím odejít, to neusne nikdy. Shrnuto - nějak ne a ne pochopit, že je pro všechny nejjednodušší lehnout, být zticha a spát :oDD. Je teď i přes den šííílený závislák, největší ze všech dětiček, když nejsem doma, tak je schopná se uřvat a taťka se může na hlavu stavět, prostě nepřestane. Ale to už jsem tu myslím psala. Takže se snažím vytrvat, ukládat pořád stejně, snad to jednou skončí, tohle celovečerní trápení, přes den už je to uspávání mnohem lepší (a kratší). Ona se totiž i když usne často budí, takže do půlnoci tam běhám několikrát. Až když ji mám po půlnoci u sebe v posteli, pak spí krásně. Jak říká Alí, kdybych dětičky v posteli neměla (a měla jsem takhle všechny), tak by mi bylo i smutno :o).

Tak krásnou sobotu, pozdravujte Martina na bílém koni a mějte se prííííma!