tak tak

Ahoj holky,
takže ve chvíli, kdy jsme se rozloučili s Luckou, se kterou se Šíma rozloučil mohutným ÁHÓÓÓJ, začal Šimon hrozně povídat, všechno mi ukazoval, vyprávěl mi, v autobuse dělal mohutné drrrrrrrrrrrrrrrrn drrrrrrrrrrrrrrrrrrn až skoro přehlušil řev motoru... Domů ze zastávky utíkal (!). On kterej se vždycky loudá, u každý kytky stojí, nad každým psím hovínkem bádá... Doma pak neuvěřitelně cvrčil po celým bytě.
No mě se zdálo, že ve chvíli, kdy odcházíme si začíná konečně zvykat.. :o))
Jo a k tomu nedopovězenýmu spaní.
Jestli máte čas a náladu na knížky, tak docela příjemná knížka s pár užitečnejma nápadama je od Jiřiny Prekopové a jmenuje se Když dítě nechce spát. Já jí teď čtu, abych věděla co proto... a moc se mi líbí. Není to zdlouhavé, rady nejsou absurdní a každý si může vybrat, co je mu nejbližší.
Kamarádka ještě mluvila o knížce Spánek malých dětí, ale tu neznám.
Tak v knížce pár rad a nápadů.
Jinak my jsme začínali se zvykáním brzo (asi ve 3 měsících), odmítala jsem dlouhé hodiny sedět a houpat na balonu (křeče v rukou...) a pak se marně snažit položit Šimona do postýlky aby se asi 5x vzbudil a já mezitím zešílela.
Chce to někdy pevné nervy a hluboké přesvědčení, že to opravdu chcete.
Dobrý jsou rituály. Dítě má jistotu, co se bude dít a že to bude tak a ne jinak.
Nenechat se zviklat.
Někdy to chce podporu manžela nebo někoho. Někdy pomáhá nechat babičku uspávat.
Když byl Šimon malej nikdy nevydržel sám v postýlce. Měla jsem ho pořád u sebe v šátku nebo v lehátku nebo na zemi na velkém polštáři. Moje máma, když jsme u ní byli, ho položila prostě do postýlky, řekla mu, že tam bude hajat, že za ním za chvíli přijde a odešla a Šimon ani nezabrečel, koukal se kolem sebe a broukal si. Já málem upadla.
Taky se mi dost zamlouvá ta postýlka, protože z ní nemůže utíkat. Taky jí s sebou všude musíme vláčet... protože Šimon neusne, když je někdo s ním. Myslí si, že bude zábava a nespí. V noci když se vzbudí tak ho pohladím, popřípadě dám napít vody a jdu pryč. A chodím k němu třeba 100x, ale nezvedám, nerozsvěcím... Když to trvá 3 hodiny, pak řvu a někdy i trošku nadávám, ale u nás v ložnici..:o)) A když jsem vyčerpaná a přijdu za Šímou a zařvu, že už na to nemám nervy, že si teď lehne a bude spát, taxi opravdu lehne a spí...
Takže tak. Holky vydržte! Sex bude lepší, zlepší se vám manželství, vyspíte se..., dítě bude klidnější :o)))