Rozhovor Kuby s Andělem

NO tak mi to nedá, včera jsem při usínání přemýšlela, jak by asi mohl vypadat dávný rozhovor Kuby a řekněme nějakého anděla při jeho rozhodování, komu by se asi tak mohl narodit. Berte to s velkou nadsázkou, samozřejmě. (A omlouvám se za dýlku, ale mě to nedalo:-)


Anděl: Tak chlapče, můžeš vybírat – tohle je jedna z možností
Kuba: Cože? Pane bože tohle?
A: Ale chlapče nerouhej se, vždyť ta paní vypadá celkem slušně.
K: Cože, slušně? Vždyť se na ní podívejte, má tlustej obličej a chlupatý nohy, kluci ve škole se mi budou smát...to nemluvím o tom, co budu vídat v prvních měsících každý den tolikrát a co bude mým jediným zdrojem výživy! Vždyť je má skoro až do pasu (Kuba se velice rozčílil, ale vzápětí s nadšeným obličej povídá) Hele co Kubelková, nebude taky čekat?
A: Kdepak, hochu, ta přijde na řadu nejdřív tak za dva roky.
K: Hm (nadšení zase vyprchá) ....A ten strašnej barák, co v něm bydlí, o bordelu v něm ani nemluvím, nemoh bych se dostat aspoň k sousedům, ty maj zahradu na jih a anglický trávník...
A: No tam už prý s děťátkem nepočítají.
K: No to je situace (hlava mu nešťastně klesla do rukou)
A: No přece nebudeš tak povrchní, krása člověka se hledá jinde....
K: Jo jinde, podívejte se na ní, vždyť je hysterická....házet po dítěti povidlový šáteček, kdo to kdy viděl?
A: Ale chlapče buď trochu schovívavý, nervy občas ujedou, je to jenom ženská....občas přece dokáže být i milá...
K: Milá? (vykřikne) Se nedivim, když právě sežrala celou čokoládu, vždyť bude za chvíli jak prase! A utratí za to všechny peníze, co zbude na nás?
A: No to už je trochu moc, přece nejen chlebem je člověk živ...
K: Jo to jsou ty vaše hesla, ale za úsměv si pak nic nekoupim. Víte kolik stojí pořádný Lego....mobil.... počítač ? Aha? (pak už mírnějším hlasem dodá) Hele, co Bill Gates, nepůjde do dalšího?
A: Tak o tom nic nevím.
K: Hm škoda. Kdyby aspoň neříkala dětem myšáčku, myšičko, sluníčko.....no mám já tohle zapotřebí?
A: Vždyť je to hezké (anděl už začíná být nervózní, sehnat tuhle práci nebylo jen tak, volný byly už jen místa pomocníků Ježíška, ale koho by bavilo oblétávat všechna okna a sbírat přáníčka v takové zimě a na štědrý den místo klidu, pomáhat tahat po barákách hromady dárků?)
K: Hezké, hezké....kdyby aspoň něco v životě dokázala...(náhle ho osvítí úžasný nápad) No jooo, nečeká teď náhodou potomka Katka Neumanová?
A: Ano čeká ale....včera jsme odhlasovali, že to bude holka. A vůbec, ta by se k tobě nehodila, si strašně zimovřivý...
K: Tak co tam máš ještě jinýho?
A: No dobrá, dobrá, kouknu se (hledá něco v papírech) Mám tu nějakou Marii Lakatošovou ze Žižkova, právě čeká s Ferem osmé...
K: No to snad ani ne....(zesmutní) A co u ní, budu aspoň poslední?
A: Jo, tak to ti slíbit nemůžu....
K: Ach jo, kdyby aspoň nevařila furt ty polívky a necpala děti ovocem a zeleninou......
A: (cítí velkou šanci) No tak je jíst nemusíš....
K: Fakt, nemusím? (rozzáří se a bere si to k srdci) Ale dělá docela dobrý špagety, že jo?
A: Jo to jo, všichni v nebi tady nad nima slintáme, až na ty břídili z Itálie, jakoby tomu snad rozumněli...
K: A někdy s ní je docela i sranda, i když....občas je trochu trapná, ale...(zahání chmurné myšlenky)...ale to už snad zkousnu.
A: Takhle se mi líbíš, chlapče. Tomu říkám rozumná řeč!
K: Ale ať si nemyslí, já jí to všechno vrátím, prý bývala v dětství pěkně ukručená, pomalá a dost nepřjemná, když nebylo po jejím.
A: Jo hochu to máš povolený, vracet klidně můžeš. Ale nezapomeň, že byla zase velice skromná, klidná, tichá a poslouchala maminku, jo a hezky se učila....
K: Cože? Tady je špatně slyšet.....já vás neslyším....(a Kuba už mizel směrem k zemi....)
A tak se stalo:-)