Re: Halóóó

Ahojký!

No já mám nějak pocit, že to tady umírá, ach jo :o(.

Alíku, teda super ten rozhovor Kuby s andělem, opět se potvrzuje Tvůj jemný humor ruku v ruce s citlivým vnímáním svých dětiček. Na tohle máš fakt talent, mohla bys ho nějak zúročit. Píšeš dětem aspoň nějaké občasníčky, aby měly na co vzpomínat?

U nás nic nového, Péťa přinesl na výzo samé jedničky, prý u něj naprosto čisté. Nelinka už špacíruje úplně sama. Měla jsem tu mamku, tak si ji vzala do parády a hned první večer už uťapkala sama 6 krůčků a teď už jde na koleno jenom tehdy, když má plné ruce, jinak štrapajdí po svých. A moc se jí to líbí, to je jasné. Dopoledne, kdy jsou děti pryč, tak je upnutá na mě, nic moc dělat nemůžu, než se jí věnovat. Oběd vaříme spolu, ona stojí na židli u linky, dostane do ruky misku a lžičku a vytrvale míchá nebo něco přebírá a je nejspokojenější. Tohle milovaly všechny dětičky, to je zajímavé. Stačí je zvednout na úroveň, aby něco viděly, a jsou spokojené.

Když tu byla mamča, tak jsem pořád někde lítala, u holiče, na energetické masáži, vyběhat novou občanku a řidičák, s kámoškou na kafe..., dokonce mě taťka vzal do Prahy na nákupy, to bylo žůžo bez dětiček! Neli už není tolik závislá na kojení, když přes den sem tam nějaké vynecháme, tak se nic neděje, takže jsem si to po dloooouhé době hodně užila a přišla během pár dnů na jiné myšlenky. No, teď zase tvrdě zařezávám, jako vždy :o).

Alí, jo jo, to je asi pravda nejpravdovatější, že dětičky jsou obrazem nás rodičů. A zdaleka to nemusí být jenom to, co lze vidět nebo slyšet, oni ty dětičky mají schopnost leccos i vycítit, takové ty nehmatatelné věci, vibrace. Prostě já už si život bez dětiček neumím představit. Ač jich mám den co den plné kecky, tak přeci jen bez nich by byl život móc chudý.