Re: Sluníčko, sluníčko, posviť nám maličko...

No je krásně. Já na to krásný sluníčko koukám z oken kanceláře. Dopoledne jsem ale byla v terénu, tak jsem se chvíli provětrala.
U nás jinak nic novýho. Manžel začal s rehabilitací. Noha se mu zotavuje, k překvapení všech zdravotníků, až podezřele rychle. Holky chodí do školky a jsou nadšený, že je s nima tatínek doma. Je to rpo ně příjemná změna po těch letech, co byly celý dni jen se mnou. Mužovi taky došlo, že ten čas letí, děti rostou jak z vody a jeho to ve větší míře jen míjí. Tak jsme naznali, že všechno špatný je k něčemu dobrý. Jak se vrátí do práce, tak by měla na hlídání aspoň na čas nastoupit babička. Zatím jsem si nechala i mateřskou, tak se to chceme pokusit do listopadu nějak zvládnout. Když už ji konečně zvedli, tak já šla do práce, tak se pokouším aspoň jednou v životě využít systému. Když jsem ale viděla změny, který si na nás chystají, tak jsem myslela, že mě budou omejvat. Naznala jsem, že myšlenka je krásná, zajiných podmínek by to bylo asi celkem funkční, ale mám pocit, že to nemůžou zasadit do momentálních poměrů. V době kdy se ruší jesle, školky, školy a ženský i kdyby chtěly, nemají ve třech letech dítko kam dát. Všechno je plný. A co potom s dětma dvouletýma, když teda chtějí, aby šly maminky po dvou letech do práce. A na chůvu jim nikdo nedá. Jejda, to jsem se zase rozlítila.
No nic, mějte se pěkně a užívejte teploučka.