Re: Lauro

Lauro, se to fakt moc omlouvám, jestli jsi to ode mě vzala jako kritiku nebo poučování, jaks to měla udělat nebo dělat neměla. Spíš jsem se jen chtěla podělit o to, jak to chodí u nás. Takže pokud jsem to napsala tak, že se tě to dotklo tak se ještě jednou omlouvám. Já tedy beru věci tak, že co se má stát, se stane a nikdo to nijak neovlivní.
A jsem jen ráda, že třeba moje děti chápou, že určitý situace prostě nejsou sranda, Kuba rozhodně ví co znamená umřít (nedávno umřela jedna z jeho prababiček) a Adélka to asi moc nechápe, ale rozhodně umřít nechce. Prostě odpotání u nás neexistuje a přechod silnice u nás probíhá asi nastejno jako u Renaty. Jakmile je silnice, tak oba stojí a čekaj až přijdu a až řeknu můžete jít. Pokud ne, tak vědí, že bue následovat opravdu dlouhá domluva, kterou fakt nesnášej :o)) případně výplata na zadek.
A to už je opravdu naposledy, co se k tomu vyjadřuju a ještě jednou se Lauře omlouvám a přeju jí, ať se z toho co nejdřív dostane.