Re: Hlásím že žiju!

Míšo - drž jse, jsi silná žena že jsi tolik vydržela. KOjení je nboj a je prima že tio LL tak pomohla. Ještě že je se na koho obnrátit. Držím palec aby vše už bylo OK!

Ifčo - vitaj :o) a nedeptej se, jás e chvilkama deptala když dany málo přibíral, teď je z něj solidní otesáínek přestože stále přibírá málo, neb on roste jen do šířky a zapomíná s eprodlužovat :o) ale depky jsem měla a teď kkdyž si říkám že začnu s příkrmama tak mám mlíka a mlíka že nevím co s tím. Když bylo potřeba tak neteklo, když není potřeba tak teče... a když se nerozkojíš zase taková hrůza to nebude, důležitých je aspoň prvních pár dnů.. vydržať. Jinak veliká gratulace k Jonáškovi, k "hladkému" porodu a ke šťatsnému návratu domů. Co Klárka? jak to nese? ale máš určitě jiné starosti.. tak si to užívej!!!

Vendy - tak ať už máte letos odmaroděno. Kéž bysme už i mi byli jen a jen zdraví.. aspoň chvíli.

Jsme dnes s dětma tvořiliu ve školce podzimní dráčky - to vám byl den! ráno mě v osum vzbudila sonička, mrknu na budík, vylítnu metr vysoko - sakrta! zaspali jsme! dráčciii! kterýkoli jiný den by o nic nešlo, holt by jen sonička přišla do školky později, ale dnes bylo nutné býát tam načas.. takže soňu obléct, musli tyčinku doruky, danyho v pyžamku do sakumpáčkua do kočáru a já rychle mikču, ryfle.. ve výtahu aspoň hřebenem přejet hlavu sobě, soni.. no ranní hygiena děs běs. Bez kafe, kartáčku na zuby a celá ulepená, umačkaná s dětma rozevlátýma jsem vplula do třídy, kdeš se to hemžilo vyfiknutými dětmi a maminkami, protože celá big událost se mohutně fotila a dokumentovala. Já zjistila že mám krásně omačkaný xicht a úžasné pytle pod oočima (ničím nemaskované!). No nic. Takže jsme se pustili do tvoření, už při rozmíchávání barev se dany pustil do pláče (kde jsme, proč se mi nikdo nevěnuje? ještě jsem nesnídal!!!) a já si kydla na své nádherné tyrkysové triko nádhernou brčálově zelenou temperu.. hm. dany stále poplakával, jenže soňa těžko vystříhne draka čiu připevní ocas.. takže jednpou rukou kojím, druhou lepím.. paráda! všichni už mají draky hotové, rodiče už odchází, chystá se svačinka, ukecávám soňu že ocas docěláme až pro ni příjdu, za 30 minut mám být podkopcem na plavání mimin ve nvaničkách. spěšně balím danyho a sebe.. po cestě chodbou potkávám jinou maminu která mi s úsměvem oznamuje, že nám, co jsme venku zaparkovaly kočárky, krásně napršelo do kočárků.. při pohledu na kaluž v kočárku se mi podlomily nohy... takže tel do plavča že to fak nestihnem. PO cestě opucovat v kaluži kolečko od psího hovínka... dany usíná.. jsem vyčerpaná, mokrá, špinavá a naprosto neschopná matka. Doma rozložím mokrý kočár po bytě, přeperu obarvenou halenku... a volá mudr co teda danyho krev? dozvídám se že ona neví, že p. Primářka je k nesehnání, ať zkusím zavolt zítra.. ať moc neprovolávám! Dopr.. si ulevuju a volám manželovi, že stále nevíme co mu bylo nebo je.. a že s tímhle přístupem se to asi hned tak nedozvíme. Vytočená a vyčerpaná sedám ke kávě k PC, vypadne internet. pár mých zasvěcených kamarádek píše SMS s dotazem jak dopaadl danyho rozbor krvinek.. venku prší, je teprve 11 hodin. :o) NO tohle bylo naše dnešní prima ráno, ale už je večer a je to trošku lepší :o)

Lí