Re: Šilhání

Leonie,
já fakt nevím, komu mám už věřit. Jak jsem mluvila s naším ošetřujícím doktorem z Motola (asi před týdnem jsem mu volala), tak říkal, že ty brýlky, co má, tak má na blízko, a že už je velká, na to aby měla jen brýle na hračky, že se potřebuje už dívat i do dálky. A s těmahle brýlkama jí to prý moc nejde. Tak jsem to včera říkala naší očařce tady v Ostravě, že jestli by jako nebylo lepší jí napsat už ty bifokály, a ona že to tak není. Že to nejsou jen brýle na blízko. Že to má tak ty dioptrie středně co jí naměřili, že to nemá to přesně, co ukázal přístroj (protože za prvé nedokáže očičko udržet absolutně v klidu jak dospělý u toho měření, a za druhé, je to prý zkreslené kvůli tomu že ten přístroj to neumí tak dobře zaměřit, pokud je tam zákal), tak že jí dali něco přibližně. A že si myslí, že jí ty brýlky sedí i na dálku. Tak já fakt nevím. Je ale pravda, že třeba dneska jsme byly na procházce. A Maruška najednou říkala "pán", tak jsem se rozhlížela, nikoho jsem neviděla, a fakt v dálce, tak určitě dvacet metrů byl nějaký pán. No ani já jsem si ho nevšimla. Tak to s tím díváním do dálky asi nebude tak zlé. I ty obrázky u doktorky jí celkem šly. No doma taky, ale my jsme to doma cvičili tak na cca tři metry. A včera nám bylo řečeno, že musíme cvičit tak na čtyři pět metrů. Že tři metry není ani blízko ani dálka :-(
Jinak Maruška ani skoro nešilhá. Jen občas jí to očičko ujede jak je bez brýlí, s okluzorem ani ne. Říkala jsem to té očařce včera, a ona říkala, že to šilhání je prkotina, že se na to nemám vůbec tak zaměřovat. Že prvořadá je záležitost se zákalem, a ten se prý teď nerozšiřuje. A snad se vyhneme i zelenému. To se zjistí v únoru v kontrole v narkoze. Tak musíme věřit, že to bude ok.
Jinak holky, Maruška je z těch stromečků v obchodech tak nadšená, že jsme už včera nastrojili stromeček. Jinak strojíme až na Štědrý den. Hrozně se jí to líbí. Chodí kolem něho zasněně a říká "štomeček, dáječky, Ježíšek" :-) A když se jí zeptáte, kdo nosí dárečky, tak řekne "Ježíšek" :-) Je zlatá. Jinak dneska před chvílí jsem konečně douklízela po cukroví. Upekla jsem čtvrtý druh a "tím končím, tvůj Alois" :-)) Dneska to byl zas mazec s Mruškou pečení. Tak jsem jí nakonec nasypala do misky balíček gumových medvídků, dala jsem jí vařečky a misky a ona to pořád přesypávala sem a tam a míchala vařečkama. Tvářila se u toho hrozně důležitě a pak z ní vypadlo: "už nemužu" a nahlas si oddechla :-)) Kdepak to asi slyšela.... :-)) To jsem se fakt smála jak blázen. Je to číslo.
Tak já pro dnešek končím s mým románkem. Já se vždycky rozepíšu, nejsem k zastavení.
Pa holky.