Všehochuť

Ahoj vespolek,

Dano, se švagrem je mi to líto, smrt patří k životu, ale špatně se s ní vyrovnává, přeji celé rodině hodně síly. Za telefonát děkuji, určitě mám zájem, protože mám těch svých pláštíkových už opravdu málo. Nechci tě tím ale nějak zatěžovat, tak prosím tě dej vědět, jak by to bylo nejlepší (telefonní číslo na pana Hložánka nebo nějaký jiný způsob). Ty na nich paličkuješ? Jitka Horalka psala, že se jí s nimi špatně utahuje, že má ty s tou bambulkou na konci, já si zase nedokážu představit, že bych je držela v ruce(měla bych v ní moc dřeva). Asi poprosím někoho na kurzu, aby mi pár párů půjčil a budu to muset zkusit.
Ve škole asi byla idea, že se budou děvčata učit paličkovat vrámci ručních prací - nějak na to nedošlo, jí jsem už zdědila jenom plesnivou herduli, kterou jsem vyhodila, a pár párů těch plastových paliček, díky Janíku za upozornění, naděje si tedy nedělám, ale tvar se mi zdá od pohledu sympatický - podobný těm, které sem dávala Jitka Czlowiczka.
Dano a Lemulko, vydržte v práci a šetřete silami. Ale dovedu si to představit, sice tam nejsem tak dlouho, ale dělám večer, až děti zapadnou do hajan, přípravy, opravuji písemky a jsem úplně mrtvá. Teď se mi několikrát stalo, že jsem usnula po návratu ze školy v křesle u kafe, ani jsem ho nedopila - nikdy jsem nechápala, jak to může naše mamka dělat, a už jsem tam taky. S povoláním učitelky mě smiřuje pár krásných okamžiků během školního roku (ale jejich fakt málo a bohužel se mi zdá, že rozhodně nepřibývají)a 8 týdnů dovolené, z toho první tři týdny nejsem schopná prakticky ničeho. Dětem to ale nemám v hloubi duše za zlé, protože dva exempláře máme doma a mezi těmi našimi a těmi ve škole není nějaký propasný rozdíl (a není to tak dávno, co nám puboška vpleskla, že je jiná doba a že bych to měla vědět a chápat a nemyslela to zle, spíš měla takový lehce útrpný výraz).
Mileno hvězdička je moc hezká, pro mě zcela nepochopitelná, ale tohle bych fakt chtěla umět.
Na kursy se podívám (díky Míšo, díky Mileno), těším se na to a jestli to jenom trochu půjde (a už od října sama sebe přesvědčuji, proč by to nemělo jít), pojedu. Bude to pro mě, doufám, relax, naprosté vypnutí ze starostí. Nechci to ale zakřiknout.
Tak teď půjdu opusinkovat na dobrou noc juniora a zasednu k herduli. Juniorka se nám vrací zítra z lyžáku, bude zase vzrůšo. Hezký večer.