Sam a Ondra jsou v nemocnici

Ahoj,
tak jsme nemocní, začalo to tím, že v pondělí měl Ondrášek 39,5 a zvracel a měl průjem, ...doteď nic nejedl, odmítal jíst, maximálně jsem do něho dostala tři sousta a ty okamžitě vyzvracel i s veškerou tekutinou, zvracel i čaj, ...tak jsem dnes volala doktorce, a ta nás hned poslala na infekční do dětské nemocnice, aby ho dali na kapačky, kvůli dehydrataci. Sam byl přes noc u babičky a ráno mi babička povídá, že Sam se v noci 4 krát pokadil - nedoběhl ani na záchod, pak musel spát s plínkou, nejedl, zvracel, ...na infekčním nám s Ondrou řekli, že pokud se Sam takhle projevuje, tak to chytl taky od Ondráška, ...takže jsme nejprve hospitalizovali Ondru a pak babička dovezla Sama přímo na to infekční. Oba kluci jsou přijati na stejném pokoji, mají kapačky, Ondra je přivázaný, aby si to nevyrval, hrozně pláče(hlava mu to ještě nebere, že má být uvázanej), já tam s nimi můžu být od 8 od rána do 8 do večera. Je to o nervy, protože můžu mluvit na Ondru jak chci, stejně jenom pláče, Sam je velikej, ten to nese statečně. Jsme v dětské na oddělení 40, kam sice nemůžou návštěvy, ale může tam docházet matka, a otec tam smí od 4 do 6. Jinak žádní příbuzní tam nesmí. Psa jsme udali mé matce, a o kluky je tam snad postaráno. Sam dostal na výběr být na pokoji buď s bráchou, nebo s holkama stejně starýma, bylo mu to celkem fuk(on je takovej muchy sežerte mě), nakonec se rozhodl s bráchou(což ho teda lituju, protože si ten řev fakt užije, mohl si povídat s holkama). Na druhou stranu jsem ráda, protože bych byla věčně na pokoji s Ondrou a za Samem chodila jen, když by Ondra spal. Když Ondrovi dávali tu kapačku, tak mne vyhodili z místnosti, tři ho drželi a byl to řev nejtěžšího kalibru. Viděla jsem přes sklo v jeho tváři tu bezmocnost, tu hrůzu, ...a málem jsem tam brečela s ním. Chudáček to celé nechápe, proč je uvázaný, bez mámy v noci,...možnost být tam v noci by sice byla, ale mají plno. Právě jsme dojeli z nemocnice, dnes jsem tam výjmečně nebyla až do osmi, neměla jsem s sebou žádné jídlo a bylo mi už fyzicky zle z hladu, kantýna už měla po šesté zavřeno, a nejbližší obchod taky, tak jsem tam byla jen do sedmi, kdy Ondrášek vyčerpáním konečně usnul. Sam už se zdál taky v pohodě(kňučel při zavádění kapačky), tak jsem je tam nechala, stejně bude Ondra tak minimálně půlhodinu spát. Doma je divné prázdno...