ahoj

Ahoj, právě jsme dorazili, a hned letím za váma poděkovat všem za podporu. Uff. Jsem jakási KO. Včera jsem ani nezvládla dojít, protože už jsem jaksi neměla sílu a chuť vůbec o tom psát. Včerejšek byl pro mne náročnější než dnešek, ale byl lepší pro Ondráška - včera totiž nebyl na kapačkách, tak jsem ho celý den nosila, hrála si s ním, ťapali jsme po pokoji, ...což bylo fyzicky náročné(chtěl se hodně chovat), ale nebylo to pro něj tak hrozné, jako dnešek, kdy byl celý den uvázaný za ruce a jednu nožičku k posteli, a na kapačkách. Včera mi totiž skoro nic nesnědl, a tak ztratil na váze, a kvůli tomu mu mimo jiné ty kapačky dali. (Jenže on je za prvé mlsný, a za druhé není zvyklý jíst např. normální polívku s nudličkami, já mu vše hážu do mixéru, pro svou pohodlnost - z nemixovaného jídla mi zvrací, z mixovaného ne, ...vím, že by si možná měl zvykat, ale on nemixované nechce, a já to nehrotím - stejně jako jsem to nehrotila se Samem, a taky jí dnes normálně). Včera dostával batolecí stravu a to on teda ne. Dnes už konečně kojeneckou. Tak snědl aspoň něco. Ale hrozně špatně nese to uvázání, skoro celý den pláče, chce si cucat paleček, ale nejde mu to, má odřenou nožičku od popruhů, zmítá se uvázaný, pláče bezmocí, začal být na mne naprosto fixovaný - jen odcházím na wc a on propukne v naprostou hysterii a zoufalství, mám pocit, že je vnitřně úplně zlomený....zítra stále bude na kapačkách. Je to rotavirus, domů půjdeme někdy příští týden, podle toho, jak to půjde. Je mi ho hrozně líto, trpím s ním, začal mít stavy, že propukne v hysterický pláč jen co si jdu třeba umýt ruce, nesmím se od něj ani hnout - přitom na umyvadlo vidí, že tam jsem. Sam to snáší dobře, nic ho nebolí, jen má průjem, dívá se celý den na televizi, když Ondra spí, čtu pohádky, odpoledne za ním chodí táta, a hlavně - není uvázaný. Ale Ondrášek mi se mi psychicky hroutí před očima. Je to naprosto vysilující - psychicky - tam s ním přečkat celý den. Děsně se to vleče. Ale on je rád. I když pláče. Oba mají hrozné průjmy.
Zítra už potřebuju dobít baterky, protože jsem úplně grogy, tak jdu večer přímo z nemocnice(převleču se na záchodě za sexy divoženku:)))pařit s kámoši a manželem na Šelepku( to je brněnská oldies), děsně moc se těším a už dva dny tou vidinou žiju(je to má jediná vidina nějaké radosti), strááášně moc se těším, jak se urvu ze řetězu - asi tentokrát fakt hodně, protože přesně tohle ted potřebuju, rozjet to na parketu, vybít ze sebe všechnu negativní energii, tančit do roztrhání těla, přiopít se, dostat ze sebe maximum, pokecat s kámoši, ...i kdyby mě to mělo stát potom v neděli únavu a kocovinu, tak do toho jdu na plné pecky. Za chvíli si půjdu umýt hlavu, nachystat sexy hadýrky do batůžku, sbalit nějakou baštu do nemocnice,.... a vrhnu se na dnešní angličtinové resty. Včera jsem u toho seděla do půlnoci, než jsem udělala vše, co jsem měla, dnes to vidím podobně.
Myšlenky na kluky si zakazuji(co jim pomůže, že na ně doma myslím, houbelec jim to pomůže, jediné, co to způsobí, je, že budu úplně na nervy, tudíž je efektivnější dělat něco užitečného a víc se netýrat těma myšlenkama). Stejně se mi to ale daří pouze částečně. Stále vidím bezmocného zoufalého Ondru a výraz v jeho tváři, tu zoufalost, že maminka odchází.
Jinak péče o děti je tam adekvátní českému zdravotnictví, sestřičky mají plné ruce práce, obdivuju je, ...nicméně chlapeček, co je s námi na pokoji a byl tam dopoledne bez maminky, byl minimálně hodinu pokakaný a poblitý, než k němu sestra konečně došla - byl tam jakýsi akutní případ. Nic proti sestrám, tím je nechci kritizovat, věřím, že mají práce nad hlavu. Je mu 13 měs a k snídani dostal mističku piškotů. Naházel je na podlahu a pak zoufale plakal, že má hlad a nemůže se k nim dostat. Kdyby dostal mističku piškotů jen takhle do postýlky můj Ondra, umřel by hlady. Každý piškot mu musím namočit do čaje, rozňahňat, strčit do pusy, on to vyplivne, a takhle mu tam to sousto asi napodesáté lehkým násilím narvu a takhle do něho dostanu k snídani asi 4 piškoty. U toho řve, brání se, motá hlavou...Boj. Tak takhle by tam s ním nikdo nebojoval. Nebo ten chlapeček měl očividně žízeň, ale jaksi mu nikdo nedal napít. (Já na něj nesmím šahat - viz nařízení infekčního oddělení - ani se do toho moc nehrnu, mám z infekcí strach). Tak jsem šla za sestrou, že má žízeň. Málem jsem dostala sprda, co tam lezu. že by došla sama. Takže takhle tam nechat Ondru samotného, s tím jeho jezením-nejezením ,ta k se z toho nevyhrabe vůbec!