Re: Ahoj

Čauky Bubu,
vím moc dobře, jak se cítíš. Já jsem si to všechno prožila na vlastní kůži. Léčím se z rakoviny prsu, jsem něco přes čtyři roky po operaci. Můžu Tě opravdu uklidnit - když jsem si našla bulku, prošla vyšetřeními, do týdne jsem byla i po operaci. Šlo to opravdu rychle, a bylo to dobře, protože mám šanci. Pokud máš čekat tři týdny na výsledky, tak to zas tak horké nebude - tedy, chci tím říct, že se to určitě dá léčit a budeš zase v pořádku. Na kytičky na hrob máš opravdu ještě čas... Když mi bylo nejhůř, dala jsem si za úkol dožít se toho, až mi holky dostudují a budou plnoleté. Teď zas mám za úkol bojovat, a dožít se vnoučat. No a pak se cíl zase posune někam dál... Hlavně člověk nesmí nic vzdávat, sedět a litovat se. Já jsem se právě v té době po operaci začala zajímat o ubrouskovku, a až mi bylo líp, tak jsem se naučila drátkování a paličkování. Byl to takový můj způsob zaměstnání mozku, abych neměla čas na blbosti, co mě taky napadaly.
Takže z toho plyne - neházet flintu do žita a bojovat. Člověk má pořád naději. čauky Dana