vyhodili nám ho ze školky

Ahoj maminky ,
Koukám že tu nemáte co k čemu psát. Tak Vám povím můj příběh a ráda si přečtu Vaše názory,kritiky i rady děkuji předem.Je mi 24 let.Mám 4 letého syna s kterým ( z mého pohledu ) mám velké problémy.
Jsem rozvedená , malému byly dva roky teď už v červencui mu bude 5 let svého otce už ani nezná nevídá se s ním.Nějaký čas po rozvodu jsem bydlela u svých rodičů,kde bylo jakésy peklo.Přežívala jsem tam s tím ,že já jsem ta nejhorší protože mám dítě s tím a tím a jsem rozvedená a k ničemu!Den co den jsem to měla na stole ,že se o své dítě nestarám a že jsem špatná matka.Na druhou stranu jsem několikrát dostala od svého otce facky ,když jsem naplácala synovi na zadek,protože jsem mu ubližovala.Nastávali hádky a vyhazování z domu.
Naštěstí jsem se seznámila s mým přítelelem za kterým jsem se odstěhovala.Pronajmuli jsme si velký byt,našla jsem si práci a syna mi přijali do školky v místě bydliště.
Ale po měsíci mi paní učitelky vzdělovaly jak Ondřej zlobí a je agresivnía daly mi ultimátum.Musela jsem pro jejich asi uklidnění s Ondřejemm zůstat 10 dní doma.Naštěstí v práci mi vedoucí vyšli vztříc,takže jsem šla na OČR.Ale po 14 dnech mi učitelka volala opět do práce, že už je to nesnesitelné ať už Ondřeje nevodím do školky a bylo ! já musela dát v ten den výpověď v práci.
V průběhu tohoto dění jsme naštívili psychologa a pedagogické psychologické centrum kde mi doporučily abych s Ondřejem byla ještě chvíli doma ,že na něj bylo moc změn.(do školky mi nastoupil stejně jako já do práce)takže jsem s ním jak by se mělo nepobývala ve školce nenechávala jsem ho tam po hodinách,myslela jsem že to bude dobré.Stršně se tam těšil a jakousi zkušenost se školkou už měl,protože jsem ho dávala na 4 hodinky do školky už,když jsem bydlela u rodičů.
Nevím co Teď dál oba jsme doma zdeptaní a unudění.Nnaštěvujeme často mateřské cenrum, chodíme do divadla,prostě se snažím ho nějak zabavit.Ale už sama z toho šílím nemám žádnou přítelkyni s dítětem a všechny jsou jinak odemne 50 km daleko.Častokrát to na mě padne a mám šílené depky pořád jenom brečím a vidím všechno ve špatném světle.S přítelem probítáme výchvu Ondřeje každý den a já už ustupuji až po okraj propasti,jako bych plnila jeho rozkazy.Je na Ondřeje přísný a myslím že jediný on na něj platí.Na druhou stranu mu neukazuje jen přísnou ruku je fajn hraje si s ním povídá si ale je málo doma pracuje od rána do večera ,takže je to v podstatě na mě.
Poraďte co dál? Dát ho do jiné škoky a mým na stole za pár dní ten samý problém? a všude se stydět ,když by mi voläli že Ondra to a tohle? Nechci doma vychovávat vojáka vše s určitou mezí,,,,Ráda bych pokecala s někým občas co a jak jeho dítě já už totiž nepoznám jestli až tak můj syn vybočuje.