Re: Zpátky z hor

Ahoj holky!
Taky se hlásíme že žijeme. Máme se dobře, jsme strašně rozlítaní, hrozně si ty prcky užívám. Teda jsou situace, kdy bych za sebou zamkla a jela někam hodně daleko, ale vždycky mě nějak ukecaj nebo co .
Ve středu má Maty karneval a jde jak jinak než za pana doktora .
Bety se s tou svou nemocností (ťukťuk) dost zlepšila, má tedy všechna očkování hotová. Pěkně se vzteká, s matym se perou jako koně a pusinkujou jako hrdličky, je mazlivá kočička, ukecaná opička a žárlivý klíště . Dost se jí rozhodilo spaní přes den a díky rozlítanosti se odnaučila přes den spát v postýlce. Usíná v náručí nebo v kočáře. Baští dobře, ale je paličatá, co nechce to nejí, nedělá. Od matyho tohle neznám, vždycky se nechal ukecat .
Krásně si hraje, má super představivost, kolikrát nechápu - dokonce je tak daleko, že už používá místo jména "já". Nočníkuje víceméně úspěšně, ale opět jen když chce. Takže někdy je celý den suchá, jindy má plínku jak šutr.
Strašně si je užívám.
Musím Vám na závěr napsat dnešní story. Čteme Kocoura Modroočka a v jedné kapitole je o tom, jak Kiki říká, že půjde jen tam kam Modroočko a při tom jí zčernají oči. Maty se ptal co to znamená. Tak jsem mu vysvětlila, že když někdo říká něco od srdíčka, tak se mu rozšíří panenky a tomu se říká, že zčernají oči. Načež čtu dál a on najednou: "Maminko, mně se stýská po dědečkovi Mirečkovi" - pauza - "Maminko, už mi zčernaly oči?" "Ano, Matýsku, trošku opravdu ano." - opět čtecí pauza - "Maminko, mám Tě rád. Už mi zčernaly víc?".
Co dodat...