Re: Den maminek s andílky...

Děkuji za přání
Mám Milenku napočenou na videu, škoda že to nejde poslat, byla tak hezoučká, miloučká, něžná a to nejen kvůli svému pohlaví, znám holčičky, které jsou stejní draci jako kluci. Milenka se dost často usmívala a mazlila, vydržela sedět u mě na klíně a nebo se kolem mě batolila, v těch posledních měsících si taky moc ráda malovala, vydržela u toho sedět a malovat čáry a kola.
Milenka byla dost poslušná a poddajná. Na procházce když jsem řekla, že nepůjdeme tudy, nechala se vzít za ručičku a vést tam, kam jsem řekla. Což s kluky byl vždy dost boj a musela jsem často použít nejen sílu vůle, ale i síly fyzické, aby šli tam, kam jsem chtěla já. Milenka nikam moc neutíkala, sbírala si po cestě kamínky, měla jim plné kapsičky. Trhala kytičky, viděla mě, jak z afrikánů otrhávám uvadlé květy a tak mi vždy "pomáhala" a otrhávala ty v plném květu, ale stačilo říct "Mili, tyhle ne, pojď se radši podívat tady." A ona se nechala odvést bez nějakých záchvatů vzteku a ječení.
Včera jsme byli na oslavě zahájení lázeňské sezony, byla tam i sestra se švagrem a jejich dvouletou dceruškou, potkávali jsme známé a každý samozřejmě říká, jak je to šikovná, roztomilá holčička, což je normální a správné, ale možná si dovedete představit, jak mě to uvnitř bolí, že zrovna tak mohli obdivovat mojí krásnou roztomilou holčičku, ptát se jí, jestli už chodí do školky a jakou umí básničku apod. Majdička trhá v trávě kytičky a nosí mi je, chce si se mnou házet míčem, všechno to je normální a v pořádku, ale mě to tak bolí.