šnek

se mi v Drnu jeví "normálně". Prostě na tu delší stranu bych dodělala tykadla a šmytec. Ani se mi nezdá, že by byl nějak špatně.
Na podvinky se koukám jako na výzvu s tím, že by to tak mohlo být hezký, ale často si je jaksi přizpůsobím "ke svému obrazu". Sem bych šoupla ty "parůžky".
Hlásím se po dovolené. A vracím se k zážitkům na kurzu v Poniklé. Ves je krásná krkonošská. Počasí jsme měli letní, jak se patří, až jsme chvilkama lapali po dechu a hledali stín (marně).
Naučila jsem se základy paspartování a už si koupila skla a další drobnosti. Nyní hledám karton, hustý, pevný, na záda obrázků. Paspartování ke krajce jde dobře. Vzpomínám si, že celé roky, co fungovala prodejna Krajky ve Vamberku na náměstí, měli tam obrázky JEN v paspartě, žádné rámečky ze dřeva. Neříkám, že rámečky se mi nelíbí. S paspartou se nyní cítím svobodnější. Pokud budu mít doma materiál, zapaspartuju si obrázek pro někoho jako dáreček třeba v sobotu o půlnoci .
Paličkovaly jsme u chalupy paní Proškové, obcházely jsme s herdulemi chalupu podle trasy slunce (docela vedro). Seznámily jsme se s tvorbou paní Domanjové a jejím pohledem na svět a na krajku. Tuží málo a to smraďochem (snad jsem nic neprozradila, co bych neměla). Navrhla jsem si malý obrázek. Co jiného se dá ode mně čekat, než kočička. Barevně jsem ji vystřihla střízlivě: žlutavá, okr, světle hnědá, nacpu ji do pasparty. Udělaly jsme si s děvčatama papírovou přilbu jako základ možného klobouku. Myslím, že to na mně bude dlouho čekat. Nejsem přesvědčená, že bych měla takový klobouk k čemu nosit. Leda na zahradě a to nevím, jestli není hejhání časem mým.

Přeji hodně zdraví a čilý klapot všem.