Diskuze : Hlavní : Budulínci aneb Zemřelo nám dítě

Nevím, ve své rodině zmám dětské úmrtí (40. léta) na akutní leukemii, pak v rozmezí 50- 60 let na úrazy (1x kolo, 1x motorka, 1x kopnutí koněmm do hlavy).

Bohužel se mi nejeví, že by v tomto směru nějak doba dramaticky vítězila.

Jako vesnické dítě, co mělo okázalé funusy za oknem (a dost těžko je prožívalo) si pamatuji 2 dětské(příčiny spadají do výše uvedených) a pamatuji se, že to byla situace naprosto šokující,nevídaná a dlouho omílaná,(doba tak před 30-35 lety).

Ale je fakt, že sestřička mého dědy zemřela na záškrt, to by se dneska asi nestalo.

Moje mamka je z 5 dětí, které se dožili dospělosti, ale další 3 děti zemřeli coby děti. A je ročník 1948 a byla nejstarší.
No medicína se hodně moc změnila.

A ono to ještě není tak dávno. Moje tchýně (ročník 1957) je nejmladší z šesti sourozenců, z toho tři nejstarší zemřeli v kojeneckém nebo batolecím věku . Bylo to tedy těsně po válce v zapadlé valašské vesnici, ale i tak mě to šokovalo.
A nejstarší bratr mé babičky zemřel v necelém roce na TBC.

No ale ten obrovský rozmach medicíny je záležitostí posledních desetiletí (možná můžeme říci posledního století, já to neumím tak přesně lokalizovat). Takže případné důsledky se ještě neprojevily. Dnes už zkrátka neplatí, že přežívají ti silní. Takže slabí budou žít a budou mít slabé děti. Budou se křížit se silnými a tím se lidstvo oslabuje jako celek. Probůh, nechci se nikoho dotknout a eugenický přístup mi není blízký. Jsem spíše humanánně založená. Jen prostě tento rozměr věci neo¨mohu nevidět. Třeba to nebude 200 let, bude to déle. Ale asi celkem nelze pochybovat o tom, že dnešní špičkovou lékařskou péčí je lidstvo (reps. kvalita genetických informací, jejichž nositeli jsou lidé) dlouhodobě oslabováno.

No, není.
My jsme měli být tři. Mamince se ale narodilo první dítě mrtvé. Maminka se ale v té době léčila na ledviny. Pak se teda narodil brácha, pak já.
Můj přítel (* 1953) by měl taky dva sourozence. Jeden z nich zemřel v cca 8 měsících, na co to neví, jeho maminka už nežije.
Můj otec (* 1928) byl ze čtyř dětí, dvě zemřely ještě jako děti, dospělosti se dožili dva.
Moje matka (* 1925) byla z deseti dětí. Dospělosti se dožilo 7 dětí. To úplně první dítě se ve 2 letech utopilo na dvoře v močůvce, když byli dospšlí na poli a děti hlídal starý děda. Pak se utopilo ještě jedno, v 6 letech, to zase v potoce, který protékal návsí. Jedno zemřelo na jakousi dětskou chorobu. Takže příčinou smrti, a nejen u dětí, nebyly vždycky jen choroby.