Diskuze : Zdraví : Deprese a úzkosti

Nechtěl, nebál, začal je brát, až když mu kamarád doktor barvitě vylíčil, co se mu stane, když je brát nebude. Potíže žádné neměl.

Ty asi s AD moc zkušeností nemáš, co? Rozhodně by měly být v ideální případě kombinovány s psychoterapií, aby to celé mělo efekt, ale určitě bych je nezatracovala. Sama je beru už 5 let na úzkostnou poruchu a tehdy mě to jejich nasazení fakt pomohlo. Zatím je ani neplánuju vysazovat, protože mám strach, že by se mi úzkosti mohly vrátit. Vedlejší účinky nemám žádné (pominu-li lehký propad při jejich nasazení řešitelný benzodiazepiny) a rozhodně nejsem "pod lehkou narkózou", funguju naprosto normálně. Skoro nikdo o tom, že beru AD, neví a myslím, že dost lidí v mém okolí by ta informace i překvapila.

Moje osobní zkušenost. Sice už je to pár let zpátky. Když jsem začala trpět ůzkostí, stísněností, strachem, nevěděla jsem co se to děje, a proč. U nás bylo vše v pořádku, žádné problémy, tak mi to nedávalo smysl. Zkrátím to. Ůzkosti se prohlubovaly, strach byl silnější.Pořád jsem čekala že to přejde. Až jednoho dne, po půl roce tohoto stavu jsem doma zkolabovala, musela jsem manželovi všechno říci, do té doby jsem to ůspěšně před ním skrývala.Samozřejmě,skončila jsem u psychiatra. Nasadil AD. Taky mi prášky ležely na skříňce, nechtěla jsem ten,, bordel,, brát. Jenže stav se nelepšil, šla jsme na kontrolu k psychiatr. přiznala že to nechci brát. Až když pohrozil, že s takovou skončím v léčebně jsem je začala poctivě jíst. Trvalo to asi 4 týdny, než jsem začala pociťovat zlepšení, a vrátila se do normálního života se vším všudy.Je na Vás jak se cítíte. Mě prášky pomohly.

Tak třeba pro zlepšení počínající cukrovky, zvýšeného cholesterolu a asi i tlaku toho můžeš udělat dost, pokud se vyhecuješ - manžel, když současně zjistil, že má "sto kilo" a hraniční hodnoty cukru a cholesterolu v krvi, tak zvýšil výrazně fyzickou zátěž (začal jezdit do práce na kole), přestal jíst sladké a velice výrazně omezil alkohol a za rok měl o 10 kg míň a hodnoty všeho O.K. Takže jestli zakladatelka ví o něčem konkrétním, co by jí mohlo s její psychikou pomoct (třeba taky víc pohybu, poslat do pytle nějakou toxickou osobu, změnit práci, chodit včas spát apod) a cítí se být schopná to udělat, tak ať dělá, ale hned teď (ne jakože "až se to bude hodit") nebo ať teď začne brát antidepresiva a začne se změnami, až jí bude líp ...

"Je to běh na dlouhou trať, než vůbec zaberou a pak se mu sí brát delší dobu, neb pořád. Znám lidi v okolí, kteří jsou na AD pořád, jenom mění druh a dávkování, a nepřijdou mi zvlášť v pohodě."

můj muž má vysoký tlak a vysoký cholesterol... oboje má zřejmě geneticky dané, mají to v rodině už celé roky... bere na oboje léky... oboje léky bude brát doživotně... ačkoliv bere léky, stává se mu běžně, že mu tlak vyletí... musel omezit kafe... musí chodit na pravidelné kontroly, podle výsledků mu průběžně dolaďují dávkování... samosebou musel pozměnit stravovací návyky, víc si hlídat co jí, upravit životosprávu, což by tedy samo o sobě někomu mohlo pomoci k zlepšení hodnot, ale u něj to zase takový rozdíl nedělá...
no a proč to píšu? nikoho by ani nenapadlo zpochybňovat braní léků na tlak a cholesterol, nikoho ani nenapadne řešit, že "zase tak moc nezabírají, když to kafe už si nemůže dávat tak jak dřív"... nikdo neřeší, že jsou to víceméně doživotní léky