Diskuze : Hlavní : Sexuální výchova

Tak na to má koukat doma a ne na veřejnosti. Taky nemůžu třeba chodit po metru nahá a argumentovat tím, že se lidé nemusí koukat.

MM měl třeba kdysi takovou dost zvláštní kolegyni, co nenosila kalhotky pod sukní a na poradách pro více osob, si jednoho člověka vybrala a úmyslně mu ukazovala, co pod tou sukní má a dělala to tak, aby to viděl právě jen ten jeden člověk. Vadilo to MM i kolegům a nakonec jí nějak kvůli tomu neprodloužili smlouvu. Přitom by se taky dalo říct, že se tam teda nemuseli koukat a ženskou už jistě viděli, tak vlastně o nic nejde.

Půlko, pán neukazoval, ale dítko se mu náhodou podívalo na displej.

libik, tak děti asi ví, že existuje sex, ale nemusí být s jeho reálnou podobou konfrontováno tímhle stylem v osmi letech.

"Pardon, ale sledovala vůbec to dítě, když jeli spolu?"

Není povinností matky neustále koukat to, na co padne zrak osmiletého dítěte a nikdy se nepodívat na svůj telefon. Zato je povinností pána tomu dítěti neukazovat orální sex. Byť si myslím, že mnoho lidí vyhodnocuje věci zvláštně a strká hlavu naprosto nemožně rizikových situací, tak o tenhle případ tu evidentně vůbec nejde.

Zkrátka úplně obyčejně jela metrem matka s dítětem a přijde mi naprosto pravděpodobný nevšimnout si, na co dítě v metru hledí, i když se o něj normálním způsobem stará a zajímá. Ona sama jeho dispej nejspíš v zorném poli neměla. Nakonec, i kdyby si matka videa všimla spolu s dítětem, tak by to na věci nic moc nezměnilo. Možná by se změnilo vyústění situace, ale to je tak všechno.

Termixi, minulý týden jsem byla v Praze. S batoletem v kočárku. Vystoupili jsme na stanici, kde není výtah ani jiná možnost se dostat na povrch s kočárkem. Což jsem jako mimopražská absolutně netušila. Žádná cedule, žádná možnost, jak přivolat pomoc. Kukaně na konci nástupiště prázdné a pro jistotu zamčené, nikde ani tlačítko pro přivolání pomoci. Nakonec mi pomohla mladá paní, která mi i řekla, že hodně stanic metra prostě výtahy nemá. To já ale nemůžu vědět, že. Neuměla jsem poté vyjet s kočárkem po eskalátoru, tak jsem ho ze zoufalství zastavila. My vidláci prostě eskalátory na vidlákově nemáme. Zastavení eskalátoru konečně přivolalo obsluhu. Vyslechla jsem si k tomu poznámky na téma že nejsem schopná se starat o roční dítě, když neumím vyjet s kočárkem po eskalátoru a podobné kecy. Jo, a taky to, že zaměstnanci metra nemají žádnou povinnost pomáhat podobným cestujícím, jako jsem já. Což mě ovšem docela nasralo, tudíž následoval poměrně ostrý dopis na vedení dopravního podniku (které na webovkách ani nemá kontaktní mail!!) s kopií na magistrát a na televizi, jak se jezdí ve 21.století po Praze s kočárkem. Co kdyby tam jel invalida na vozíku? Tak si opět nastoupí do metra a pojede jinam a na příslušné místo pojede po povrchu? Jsem nasraná ještě dneska, když si na to vzpomenu.