Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Bílou kávu nebo kakao ( obé se škraloupem) jsem pila celé dětství, mládí a piju dodnes. S loupákem, vánočkou, bábovkou, s rohlíkem s máslem nebo zavařeninou... Loupák jsem si buď namáčela nebo ukousla a zapila, aby se v puse rozmočil. Nechápu, jak bez toho můžete existovat. Zdá se mi, že to neodmyslitelně patří k životu. U nás doma hlavně k tomu nedělnímu, pijeme to společně s mužem, naučila jsem ho i si pochutnat na škraloupu.

Mléko piju taky celoživotně. Nemám ho jen ráda teplé, proto si z něj dělám bílou kávu nebo kakao.

Bílá káva (melta) byla za trest i pro mne, nenáviděla jsem ji... A to jsem jinak mléko měla ráda, i teplé a dokonce i ten škraloup mi chutnal

" ježčí guláš"

babička i dědeček byli mistři kuchyně... babička byla ze statku, takže ovládala takovou tu "lepší" stravu - máslo, mléko, smetana, maso, cukr... dědeček byl z chudých poměrů a tak dokázal vytvořit božskou manu z ničeho, masíčko se vzalo kde bylo - tedy mimo jiné ježčí guláš na dovolených chytal ryby a pak je pekl na pánvi - nejlepší
taky dělal domácí klobásy, udil maso, chovali králíky, takže králík na tisíc způsobů, ale vždy skvělý... nezapomenutelné jsou pro mne dědečkovy kynuté buchty, babiččiny palačinky, bochánky... taky dělala babička škubánky (z bramborové kaše s moukou), ve škole bývaly s mákem cukrem a máslem, ale babička ještě to "těsto" opékala na másle a jedlo se to pak buď na sladko se skořicí nebo na slano se špenátem... a někdy do toho přidala vysmaženou anglickou a pak tomu říkala krokety - mňam...
taky babička dělávala plíčky na smetaně, to jsem milovala
spoustu z jejích jídel vůbec nedělám - něco by rodina nejedla, něco prostě neumím, nemám tu trpělivost...
od maminky jsem milovala krupicovou kaši a rýžový nákyp - ani jedno nikdo doma nejí, takže jsem to nejedla už ani nepamatuju...

Babičku si pamatuju spíš jen jednu, ke které jsem jezdívala, ta druhá občas přijela k nám a přivezla bonbony, ale to prostě byla návštěva na pár hodin.

Tak ta babička, co jsem k ní jezdila, si ráno taky máčela pečivo do kafe, jednoduše proto, že neměla zuby. Nandavala si je později, tak snídala něco, co nemusela kousat. Od ní si pamatuju především "holejšovské" rohlíky. Bydlela vedle pekárny a ty rohlíky byly speciální, zahnuté jako loupáky a neskutečně dobré. Milovala jsem je s máslem, které se na nich rozpouštělo, protože se prodávaly horké.

Z domova pak jsou nejsilnější vzpomínkou knedlíky s vajíčkem, ty si dělám i dnes. Vím, že jako dítě jsem nemusela maso, v neděli bývalo často pečené kuře, tak jsem max. obrala tu paličku, k tomu 5 kousíčků brambor a konec. Milovala jsem rajskou s masovými kuličkami a plněné papriky, obojí jsme kupovali mražené, to s těstovinami bývala rychlá večeře. Vařili jsme to, když byly holky malé. Pak mamka dělala špagety s vyudušenými paprikami a rajčaty, to jsem zbožňovala a vaříme to stále. Buřtguláš býval poměrně často a také jsem si to "přinesla" do rodiny. A pak guláše. To vařil táta a pak jsem si je dávala při každé delší cestě, když jsme jedli někde v restauraci. A mám je ráda pořád. No a šunkofleky, francouzské brambory, rizoto. To mi chutnalo i jako dítěti a chutná mi to i teď.