Diskuze : Zdraví : Horečka

Když se někdo necítí nebo nevypadá dobře, sáhnu na něj a vím, jestli má nebo nemá teplotu, a beru ji jen jako jeden ze série příznaků. V podstatě mne nezajímá, jestli je 37,5 nebo 38,5. Sleduju celého člověka. Jak vypadá, jak se cítí, jak se to mění.
Že mají děti teplotu v noci poznám i z vedlejší místnosti podle toho, jak slyším, že se ve spánku neklidně vrtí a nestandardně dýchají.

Jak někdo může žít bez měření teploty ??? Měření teploty mojí nebo někoho jiného patří do základní životní výbavy a péče. Když se někdo necítí nebo vypadá divně, první co uděláme - jde se měřit. Vlastně mě baví sledovat, jak teplota stoupá a pak klesá, jak působí medikamenty nebo se tělo uzdravuje, kolik je teplota ráno, v poledne a večer, kolik může vystoupat ... |Já jsem takový statistik a zaznamenávač a prostě mě baví měřit teplotu (při nemoci, ne denně !). A po uzdravení teploměr s uspokojením uklidím.

Máme stále rtuťové - dokonce dva, doufám, že je při tom oblíbeném měření nerozbijeme.

Co děti odrostly, teploměr jsme docela dlouho neměli, poznám na nich i 37C, za covidu MM objednal nějaký digitální, takže teď doma máme, ale nikam ho nevozíme.

Vždycky jsem měla teploměr a i za mého dětství jsme ho vždycky měli. Děti byly nemocné téměř tahem, teplotu jsem jim měřila stále. Takovou nad 39 asi poznám, u nižší si nejsem jistá. Teplotu u dětí jsem i zapisovala kvůli doktorům. U sebe teplotu nepoznám. Kolikrát je mi blbě, bolí mě hlava, klouby, svaly, celý člověk, třesu se a zároveň potím a teplotu nemám a někdy se jen necítím ve své kůži a mám 38. Teploměr mám stále ještě starý rtuťový. Koupila jsem si i digitální, ale je nespolehlivý.

Teploměr potřebujeme. Já a starší syn jsme mrtví už při 38, mladší je veselej do 39,5. Fakt jsem si nikdy neriskla odhad rukou, mladší pak klidně vystoupá i na 40,5. Manžel měl teplotu jednou v životě při covidu.