Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

prostě R+R

Starší dceři je čtyři a půl a musím říct, že je zcela úmyslně naváděná do situací, že nedostane vždy hned a teď to, co chce, a někdy to bohužel nedostane vůbec. A ne vždy je to, protože bychom si to opravdu nemohli dovolit. Prostě jen musí pochopit, že sladkosti jsou něco navíc, čeho se nejí mnoho, i když nám to chutná, a je pro mě důležité, aby to vzala za své (tu myšlenku), ne jen jako něco, co jí máma nesmyslně upírá. Nevidím důvod mít doma kdejakou interaktivní nánu, blikací nesmysl, příliš drahé značkové oblečení, když stejný praktický efekt bude mít i něco jiného a v přijatelné cenové hladině. Taky věřím, že je důležité zvyknout si, že někdy si musíme něco odepřít, abychom něco jiného umožnili člověku, kterého máme rádi - abychom se o něj postarali apod. Je to spíš o příkladu v rodině. Ne jednorázovém, ale neustálém. Přesto to některé dítě může zcela odmítnout a jiné se tím dá "vychovat".

Tak já nevím, myslím, že tam to funguje tak, že člověk, kterej řízení v opiliosti považuje za špatný, se aktivně stará o to, aby k takovým situacím nedocházelo. Tj. nejezdí do hospy autem, když paří s kamarádama, dohodnou se, kdo nebude pít a bude řídit, když je někde autem a nabídnou mu alkohol, nepije atd. To jsou věci, co se řeší dávno před tím, než je člověk nametenej, a zajistí právě to, že až nametenej bude, budou na pořadu úplně jiný řešení, než sedat pod vlivem za volant.

No, to nevím.
Jeden syn by bonbon snědl hned s tím, že sliby chyby a že se klidně může stát, že někdo mu ten jeden sebere, takže ho sní hned, druhý bonbon oželí s tím, že však to nějak dopadne.
Druhý by bonbon nesnědl a počkal, co bude následovat.

Já třeba nadváhu nemám a nikdy jsem neměla. Ani se bonbonama necpu od rána do večera. A prakticky je nekupuju.
Prostě to, že když mám bonbon, sežeru ho hned, ještě neznamená, že jsem celoživotní otrok bonbonů bez vůle. Je to jednotlivost a jen jeden dílek celé mozaiky.