Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

My jsme počkali až vyroste - děcka spala s námi a až minulý týden jsme je stěhovali do vlastních postelí. Mladší budou dva a stejně tam s nimi čekám, než usnou.

je malinká, chce být s mámou.
Fakt miluju řeči, že se dá kojenec rozmazlit

První dítě - separační úzkost jak prase, následek strašidelných zážitků z dětského u porodnice - strávili jsme spolu v posteli půl roku.
Až kolem 4. měsíce se naučil v noci spát v postýlce - chvilku. Třeba od půlnoci do 4 a pak zase ke mně.

Druhé dítě (skoro 4 měsíce) - v postýlce spala od začátku, někdy kolem konce šestinedělí se to zlomilo, párkrát spala se mnou, teď to provozujeme tak, že ji ukolíbám u sebe nebo v křesílku a hluboce spící ji přenesu - pak spí v postýlce až do rána.

Až ji přepadne láska k matce, bude spát zas u mě - u dětí nikdy není nic na měsíce, spíš na týdny nebo na dny.

Řiď se instinktem - velí Ti holku zahodit do postýlky a nechat ji tam řvát?
Ne?
Tak co Ti brání mít ji u sebe.

Znám holčičku, která dostala vlastní postel až ve 4 letech

Mirko,
v pohode
To je mi lito, ze mas takovyho nepohodare. No nenadelas nic.

Mirko

Cloe, neber si to osobně

Já už jsem na ty zaručené rituály fakt háklivá - protože já je měla od synkova narození a stejně nepomohlo nic - řval když jsem ho svlíkala na koupání, řval když jsem ho dávala do vody, ve vodě byl tedy spokojený a pak zase řval, když jsem ho vyndavala ...
a takhle každý den až do 2 let, možná déle...
Nemusím ani psát, že jsem z toho byla psychicky ne na dně, ale hluboko pod dnem...

Se spaním to samé (budil se pořád, vždycky s pláčem, usínal vždycky špatně) - až jsem fakt rezignovala a spal s náma, resp. se mnou...Dodneška nerad usíná sám, uspáváme pohádkou a jsme tam tak dlouho, dokud neusne (od 3,5 let má svou velkou postel - do té doby postýlku u nás v ložnici, na které stejně skoro nespal).

Co se tulení týká - tulivý tedy nebyl ani náhodou - to jsem ho fakt natvrdo učila -protože já mám taky nějaké potřeby, že? Takže když jsem se s ním chtěla pomazlit, tak musel jít se ke mě a potulit maminku! I psycholog na to nejprve koukal - ale přitakal mi, že prý je to dobře, že jsem to takhle pojala... Kdybych to totiž nechala na něm...

Např. kamarádka měla dítko naprosto ukázkové, které od porodnice spalo celou noc ve svém vlastním pokoji, bylo pažravé a prý je to tím, že si ho tak naučila - prdlajs!
Jo, pak mi volala, co prý má dělat, že jí malý pořád brečí - když jsem se ptala, jak dlouho pláče, kolik hodin 3,4,5... tak prý v součtu cca 15 min za den!!!
Tak to jsem řekla, ať to fakt neřeší - mě řval synek klíďo 2 hodiny v kuse v náručí - už od porodnice - tam jsem byla matka-chodkyně - pronosila jsem ho hodiny po chodbách a já měla psýchu v háji, že mě to dítě nenávidí... On neřval snad jedině, když měl pusu zacpanou prsem a krátce po kojení...
A když mi řekla, že jsem to měla lepší, že jsem na to řvaní byla zvykla, než ona, protože na to zvyklá není, tak to jsem šla fakt do kolen...