Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Já jako maminka jsem tam mohla kdykoliv a být tam jak dlouho chci,tatínek jen v návštěvní hodiny, mimča jsme si normálně chovali (samozřejmě záleží na stavu miminek). Bylo to v Olomouci.

Asi záleží na porodnici, třeba v HK není v jedné budově porodnice a novorozenecká JIP, takže miminko po porodu převezou do jiné budovy v areálu nemocnice a musela jsem si za nima sama dojít, dojet. Porodila jsem v sobotu večer a viděla jsem je v pondělí. Do té doby za nimi chodil manžel. Když už jsem byla schopná si dojít k nim sama, nikdo mě neomezoval, domluvila jsem se se sestřičkou, v kolik hodin zase přijdu, aby je nenakrmili sondičkou, ale že je zkusím sama nakojit. Některé maminky byly pak na dětském na ubytovně a chodily k dětem jak chtěly. Na inkubátorech bylo kolečko s hodinami, na tom "matka přijde na kojení v " a nastavil se čas. Omezení bylo pro tatínky a ostatní příbuzné, když byla chřipková epidemie, tak mohly jen kojící matky, jinak nikdo.

když jsem byla v porodnici,tak jsem chodila po těch 3hod. s mlíčkem,co jsem odstříkala.chvíli tam posečkala a šla zpět,byla jsem z toho upřímně na nervy vidět to 800g tělíčko na všech těch hadičkách a přístrojích,pak samozřejmě také,ale ten prvotní šok byl dost děsný..
jinak na JIP samozřejmě žádné návštěvy nesmí kromě rodičů, to tak bylo u nás až do propuštění.synovi to bylo strašně líto,že nemůže vidět sestřičku takovou dobu a byl z toho hodně smutný

my v Praze to měli tak,že maminka mohla být kdykoli chtěla, otcové v určených hodinách,ale většinou mohli i jindy.
jinak miminko už mají hodně velké,ač trochu nedonošené,to nic není,všechno bude v pohodě. odpadá spousta komplikací s nedonošeností. za pár dní budou doma
já tam měla dceru přes tři měsíce a miminka nad 1.30kg jsem považovala za obry a záviděla jim. nám trvalo měsíc,než jsme měli kilo a prvně jsem ji chovala přesně po dvou měsících,také drsné..
tak ať vše dobře dopadne a jsou brzy doma a spokojení a pohromadě

syn se narodil v 36t, měl 2960g. měl dlouho žloutenku, pak ještě problém s červenými krvinkami. ihned po narození ho dali do inkubátoru n JIP a tam strávil víc než 10dní (přesně už si nepamatuji). chodit za dětmi mohly matky kdykoliv, děti se z inkubátorů skoro nevyndavaly. takže moje návštěva vypadala tak, že jsem stála u inkubátoru a koukala. :-/ sáhnout jsem si na dítě taky nemohla, doktorka hned začla prskat, že jim ho budím. byla jsem z toho tak špatná, že jsem tam chodila opravdu minimálně (jen 1-2x denně) a pak se nechala propustit bez něj. o kojení se tam se mnou nikdo ani nebavil, a ani jsem pak neměla mlíko. jezdili jsme tam pak s manželem každý den na návštěvu a 10.den od narození nám ho dali pochovat (pravděpodobně díky mladé a milé sestřičce, nikoho jinýho to tam nenapadlo a já jsem neměla odvahu z mojí strany cokoliv podnikat, abych nedostala vynadáno). pak už to ale bylo lepší, byla jsem s ním na pokoji a mohla jsem se o něj konečně starat na tom pokoji pro matky s dětmi.