Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Huso, nojo, to bych asi musela dělat podobně.
Pamatuji si to z dětství docela dobře, jak si maminka nebo babička vybíraly očima a navigovaly obsluhu, co chtějí ukrojit.
Mně to už tehdy nedělalo úplně dobře, ta rozřezaná zvířata na hácích, tak jsem se ani nijak nehnala do toho, abych se naučila v mase vyznat.
Když jsem poznala svého muže, už jsem maso nejedla.
Naštěstí není typ, který by po mně chtěl staromódní vyvařování.

Ropucho, když jsem se vdala, žádné balíčky nebyly. Pro maso jsem musela do masny a to ještě ve čtvrtek dopoledne (utéct z práce), protože to je zrovna vozili a jindy by už nebylo. Musela jsem se tam tlačit s milionem lidí a rychle se vyzvejknout, co vlastně teda chci a kolik. A v té době jsem měla velký problém rozeznat vepřové od hovězího, takže jsem vždycky říkala půl kila na řízky nebo na polivku a modlila se, ať mi neukrojí nějakou flaksu.

"ony přeci mají stejný "problém", já jsem ho jenom přehodila na ně defacto, a to navíc aniž bych ho vyřešila u sebe"

No to je ono.
To jsem si právě říkala předem, že je nefér jim to udělat, přivést je sem kvůli sobě a nechat je v tom.
Pak jsem to alibisticky hodila na Pána Boha (nebo na přírodu, jak kdo chce) - jestliže nás stvořil s rozmnožovacím pudem, tak se asi máme rozmnožovat a já holt budu pokračovat ve štafetě, i když tomu záměru nerozumím
A celých dvacet let jsem byla spokojená.
Teď už mívám zase čas hodně přemýšlet a zase si začínám říkat, že celý ten koncept je hodně divný ...

Ropucho, mám to hledání v básničkách ještě dosti dětských - tak od 12, později jsem o tom i skoro přestala psát, bylo to už moc těžké, složité a bolestné. Děti jsem si pořídila mj. proto, že jsem doufala, že to je ono - ale není (ony přeci mají stejný "problém", já jsem ho jenom přehodila na ně defacto, a to navíc aniž bych se ho tím zbavila)

Ovšem tedy díky rodina.cz vlastně mám jasno! - smyslem mého života je starat se o moji kočku (k tomu jsme tu onehdá došly...)

Děti jsem si začala přát až někdy ve 26. Určitě jsem v dospívání a mladé dospělosti nesnila o rodině. Ale ani o ničem jiném. Jen jsem žila přítomností a blízkou budoucností a v knížkách a reálné věci brala, jak přišly, včetně MM. Ten vztah přišel daaaleko dříve, než jsem si představila, že budu někdy vdaná.
Bydlení vůbec, to jsme řešili až společně s MM, asi mi to bylo jedno.

Tedy jako ambice bych to brala.