Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Babi, hledání smyslu života mě trápilo až v mladé dospělosti.
Sice jsem tu psala o euforii ze svobody, což je pravdivé, ale to hledání doprovázené pocity marnosti a bezsmyslnosti celého vesmíru bylo také intenzivní.
Dost jsem řešila, jestli je fér pořídit si ty děti, které jsem od mala tak chtěla.
Naštěstí jsem si je pořídila a smysl přišel
V pubertě jsem ještě žádný hlubší smysl nehledala, to jsem hledala čistě sebe a své místo mezi vrstevníky.

"v dětství a mládí bylo všechno otázka života a smrti"

Přesně.
Pro děti je všechno intenzivní, nedisponují nadhledem.

Zasjaj, měla jsem to podobne. Kdyz napoprve nedopadla vejska, tak kvůli tělesnemu omezení práce v kanceláři, vdát se, mít děti, trochu cestovat.
Nebyla jsem snílek, to jsem si nechávala do knížek.

Mě zachránilo balíčkované maso, koncem osmdesátek se začalo u nás v masně prodávat.

"tak nějak jsem si už tehdy uvědomovala, že to není nic zásadního a v dospělosti budu řešit daleko důležitější věci"

To je zajímavé.
Myslím, že většina dospívajících takhle nepřemýšlí.
Já tedy určitě ne. Dospělost byla v dálce, v mlze a nedůležitá. Podstané bylo, jestli mě neztrapní učitelka při zkoušení, jestli nemám moc velký zadek v riflích, jestli dneska na zastávce potkám svého idola a jestli se bude bavit se mnou nebo s Máňou z vedlejší třídy.
Co budu nebo nebudu řešit v dospělosti, to bylo úplně mimo můj obzor.