Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Prima, že ses mohla rozhodnout. A ze máš pocit, že ses rozhodla dobře. Pro mně je cely život tak moc nad mé síly a rozhodnout nemůžu prostě skoro o ničem, nejméně o počtu dětí. Ale už mě to naštěstí nebolí. Dítě mám jedno. Ale je fakt, že to jsem věděla. Ne, že bych chtěla, ale něco jsem prostě věděla. Třeba ze se ve třiadvaceti vdám a v osmadvaceti budu mít dítě.

zasjaj, tolik dětí?
já se bála mít i jedno a opravdu čekala až na okamžik, kdy se na to budu cítit, a i v těch 26, po 6 letech vztahu, bylo skoro brzo...

na druhé dítě jsem se necítila vůbec, bála jsem se zvládat dvě děti odlišných potřeb, díky bohu za překonaný strach a pocit, že ve 30 prostě musím překročit vlastní stín a jít do toho. Dcera byla bezproblémové mimino, dneska bych si neodpustila, že mám jen jedináčka.

No neměla’s skutečné dětství, že. Musela ses hodně ohánět, počítám, z toho, víš tu psala.

Zasjaj
Zrovna jsme se před pár dny s příbuzenstvem u ohně bavili o Vinnetouovi, a každý se cítil v dětství někým jiným - včetně Ribanny (ale musela by se chovat jinak - emancipovaněji) a Old Shatterhanda. Akorát rodiče našich vnoučat si nebyli úplně jistí jednotlivými postavami

Zasjaj, všechny ne. Já mám pocit, ze jsem viděla tak 3 týdny dopředu. Žádné plány ani sny. Proste jsem nějak žila a někdy jen přežívala