Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Ropucho, spíš mám nějaký oslabený pud sebezáchovy (psala jsem tu o tom již mnohokrát, na životě nelpím).

Je Babi, když jsem četla tu pasáž o smrti Vinnetoua, tak jsem byla chvíli naprosto skálopevně přesvědčená, že jsem v minulém živoťe Vinnetou byla. To bylo prostě úplně jasné.

Huso, to zní jako z románu z nějakého devatenáctého století
Úplně idylické.
Mé středoškolské roky byly typické zmatky dospívání, trochu stres, trochu revolta, trochu nuda a bezradnost, nějaké ty sny... No a pak revoluce, euforie, svoboda... a život konečně na plno začal

babi, chápu.. nesla bych do toho. Je to tak, ze bude ve stresu, když se ztratis ze signálu. Aplikaci Záchranka na ploše tel mas?

Ropucho, pro mě doba na gymplu byla nejkrásnějším obdobím mého života, na které stále s nostalgií vzpomínám. Škola mi vůbec nevadila, naopak mě bavila, i když taková deskriptivní geometrie byla pro mě tedy zapeklitý oříšek a nikdy jsem ji nepochopila. Ale měli jsme hodnou profesorku, která nám nekazila vysvědčení blbou známkou z tak nedůležitého předmětu. Měla jsem ve třídě dvě velmi dobré kamarádky a další tři trochu méně blízké, hodně jsme se nasmály. Ve volném čase jsme chodily na procházky, do kina, tancovat, do divadla, na minigolf, plavat, hodně jsem četla, většinou klasiku, strašně mě to bavilo. Na vysvědčení jsem bez větších problémů měla vyznamenání. Doma jsem se učila, hlavně slovíčka do jazyků, na zkoušení a na písemky, ale nijak jsem to nepřeháněla. Volného času jsem měla spoustu, gympl byl 5 minut autobusem od mého bydliště, takže když jsme končili ve škole o půl druhé, ve 3/4 už jsem byla doma, maminka v práci, táta na procházce, svoboda, volnost, samota. Žádné povinnosti, žádné starosti. Super to bylo.