Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Mohla bych se téměř podepsat pod to, cos napsala, i ty dvě knihy mě celkem nasměrovaly. Z nevýchovy jsem viděla asi dvě videa, a z toho druhého - Pět principů nevýchovy, nebo tak nějak se jmenovalo - jsem jeden (Výstup, ne postup) hned použila a zafungoval přímo kouzelně . Resp. zafungovalo, že jsem si uvědomila, jaká je daná situace z hlediska dítěte, přenesla zodpovědnost na něj, dala mu důvěru a naplno zapnula svou trpělivost. Ty knížky jsem četla už dost dávno, a respektující přístup k dětem u mě vázne z mnoha důvodů (většinou kvůli přesile 3 děti na 1 matku), už jsem dost vystřízlivěla a občas se řídím spíš kritériem, co škodí méně (tj. raději autoritativně zavelím než bych dítě i sebe otravovala nekonečným lamentováním). Ale přesto, nebo spíš právě proto si občas něco takového inspirativního přečtu/pustím a něco málo si z toho vezmu.

Diky Royo, ja jsem dneska shledla tu prvni pulhodinku, zatimco deti chrupaly po o a vic se tim zatim neprocitala. Poslala mi to dneska kamaradka. Zajimalo me jen, vzhledem k tomu, jaka tam uvadeji cisla spokojenych ucastniku i eventuelni dalsi nazory.

...no a zatim se tu dozvim o sobe spousty jinych veci.

Absolvovala jsem e-kurz. S principem nevýchovy absolutně souzním. Způsob, jakým je Nevýchova prezentována a propagována na jejich stránkách i jinak mi připadá velmi odrazující, i když mě jejich marketingový manažer či kdo to byl ujistil, že oni vědí nejlépe, jak co nejvíce oslovit. Ten kurz jsem si koupila NAVZDORY jejich marketingovým strategiím, ne kvůli nim. Připadá mi to velká škoda, že takto můžou odradit spoustu lidí od principu, který je podle mě univerzální a fungující (v podstatě je to to, co psala "úča", ale víc rozpracované do konkrétnějších oblastí), ale je možné, že mají pravdu a že jejich strategie slaví úspěch - to nemůžu posoudit, když neznám poměr počtů lidí, které oslovili/odradili.

Cairo, asi jsi spatne poslouchala. To co popisujes tam pani vnima jako jeden z ne idealnich postoju rodice a ne to, co chce lidu predstavit.

Souhlasim a mam osobne vyzkousene a jsem s vychovou svych deti spokojena a myslim si, ze to mam i celkem srovnane a vyzkousene co nam jak funguje. Nechtela jsem se tu nejak moc rozepisovat, spis me zajimalo, jestli to nekdo dokoukal a co pozitivniho ci negativniho si z toho odnesl. Ja si to urcite odkoukam, ja totiz prectu i tu nejblbejsi knizku o vychove a i kdyz neni zrovna ctiva a nebo se s ni neztotoznuji, tak mi chce nechce proste neco da.

Me je proste lito, ze jsem u svych kluku nikdy nepouzivala takovy ty fraze, ze zlobej, nebo takovy to "Vidis, cos provedl!" "Ty jsi hroznej!" Nemyslim, ze by se tim hroutil svet, ale svoji zivejsi holce to proste obcas reknu a pak me to mrzi, protoze zpravidla ty situace nejsou vlastne jeji vinna. Pouta pozornost a nekdy ma na to svate pravo! Prestehovali jsme se s manzelem do zahranici, kuli jeho praci, neni to poprve, putujeme takto uz leta, co dva roky jine bydleni. Jen tady je to proste porad na vode, co tri mesice resime co s nami bude, zamestnavatel nas udrzuje v permanentnim stresu, na druhou stranu jsme tu prvne umistili nase ditko do skolniho zarizeni a jsme s nim nadmiru spokojeni a klukovi se naramne dari. Nicmene pro mne to pohoda neni, uz rok jezdim nakupovat nove cejchy do vzdalene IKEI, ale pak si rikam, na mesic to nema cenu, pak se situace zase rozstipne a posunou nam odchod o 2 mesice. Bydlime v peknem byte, ale je maly a potrebujeme nutne jeste jednu mistnost a jeste jednu koupelnu, neni to neresitelne, ale na mesic nam nikdo smlouvu neda a na rok si nic predpatit proste nemuzeme dovolit. Takhle to placame uz druhym rokem. Ale od ledna uz snad budeme na novem miste, za novych podminek. Ale musim prezit ten mesic, vanoce, stehovani, donedavna jsem resila nove bydleni, skoly atd..Hodiny u mailu a v byte bordel jak v tanku, manzel uzavira projekty a pripravuje navazujici praci, tak ze je vecne v cudu a nebude to lepsi do konce roku nez preda firmu. Vim, ze jsou mnohem horsi veci na svete (smrt, vazna nemoc atd.), ale proste se nam toho za posledni rok seslo hodne najednou a ja mam pocit, ze to nevydrzim az do ty faze nez si sednu do zarizeneho, vybaleneho bytu, dite bude ve skole, manzel v nove praci, malosi si pod mejma nohama budou vesele hrat s masinkama a ja budu srkat kavu a nebudu myslet vubec, ale vubec na nic a nebo se budu tesit na vikend.

...proste abych se dobrala k tomu zminenemu videu na Nevychove, me to proste hodne uklidnuje a pripomina mi to, co mam delat, kde je moje cesta.