Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Janino,
asi jde o to, co si pod tím představuješ.
On totiž nikdo není furt a za všech okolností příkladný, nejsme banda Mirků Dušínů - jsme lidi. A děti jsou taky lidi. Tudíž mají stejně jako my "právo" být otrávené, naštvané, rozmrzelé, třeba i někdy vzteklé. Osobně vidím největší chybu v tom měření odlišným metrem. Mně když se nechce, tak se mi nechce a normálně to dítěti oznámím, stejně jako to on oznamuje mně. Nemá z toho žádný trauma a nežije v iluzi, že je rodič otrok a vykonavatel jeho příkazů. V podstatě si může dělat co chce a kupodivu toho nikdy nijak nezneužil a řekla bych, že je velice slušnej, ohleduplnej a příjemnej chlapík, i když je samozřejmě někdy "na ránu" - ale sakra, kdo z nás dospělých ne? Copak my všechno děláme dobře, ochotně, s úsměvem na tváři?

kolik let je dětem a co je to nouzový režim?

já jsem hodně brzo naučila kluky, že když nemůžu, nevydržím a mají se chovat podle toho, ti starší pak byli schopní se v takové situaci postarat i o malýho, abych si aspoň chvilku odpočinula

rodič není stroj, aby byl neomylný, ani ve výchově

a děcko musí taky někdy vidět, že jsou situace, kdy je v jeho zájmu neprudit :) má pak radsot samo ze sebe, že to zvládlo líp než maminka, zvlášť, když si to taky uvědomíš a pochválíš ho za to - včera jsem byla strašně unavená/nervózní/bylo toho na mě noc a tys mi moc pomohl/byls moc hodný - tak se vychovává nejlíp

Koukla jsem na to, nápadně to připomína Teleshopping, řekla bych.

Ovšem problém je, že ne každý dokáže být příkladný