Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Nevím, já tu hranici nikdy nehledala, vždycky se nějak domluvíme, a když vyjímečně ne, tak platí, že pravdu mám já.

Otázkou je a/ zda by si jinou cestu našel, kdyby jeho nadání nebylo rozvíjeno chozením do houslí b/ nakolik mu chození do houslí umožnilo/usnadnilo pozdější hudební aktivity.

Právě u toho nucení do hraní (poslechu) muziky se chci NĚKDY stane. Slyšel jsem to v rozhovorech s hudebníky a četl v knize jako příběh ze života.

To jsi mi připomněla seriál Tajemství proutěného košíku. Jak se tam chová babička k dětem, to by mohli na kurzech RaBR promítat jako odstrašující příklad, jak se to nemá dělat.

Požadovali jsme dochodit školní rok. Nakonec dochodila ještě dva, i když už hlásila, že ji to v LŠU nebaví, a i poctivě cvičila. Po dvou letech jsme se dohodli, že už chodit nebude - nebyla to chvilková záležitost.

Přítel byl nucen chodit léta do houslí. Nyní hraje na kytaru a zpívá v klasickém sboru. Ale na housle nehraje vůbec.