Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Divá Bára

proč mu odpovídám?
Je to můj syn a já ho miluju. I když je ke mně sprostý, i když nás okradl.. i když je, jaký je..

Ale nebudu mu již ustupovat, již se k němu chovám jinak, než byl zvyklý.

louda

dnes s psycholožkou rozebíráme, co dnes předávám svým dcerám - co se jim snažím předat.. je to o tom, že mají žít svůj život a že ten život je jejich, ne těch kolem, že patří jim, nikoli ostatním.. že číslo jedna jsou právě ony a nemají se rozdávat.. mladší dcerka má dnes navíc jiný vzor v mém současném partnerovi, který je diametrálně jiný a pomáhá nám všem. Má neskonalou trpělivost, nemá to doopravdy se mnou jednoduché.
Také dcerám předávám, že se musejí spoléhat samy na sebe a nebýt na nikom závislé (já bych se jinak z toho všeho nedostala, kdybych se neuměla spolehnout sama na sebe a uživit sebe i své dítě) - tady si ale nejsem jistá, že se mnou psycholožka souhlasí...

:)

Tak to teta měla docela pravdu, ne?

Přeju ti hodně štěstí. Neumím si představit dostat se do takové situace. Každý si holt z dětství něco do života neseme, protože partnera si vybrat můžeme, ale rodiče nikoliv. V podobně bezvýchodných situacích já osobně řeším hlavně to, abych se cítila co nejvíc v pohodě, protože nemá smysl se trápit, když to nemůžu ovlivnit. A taky se po večerech modlím, k sobě i k ostatním zúčastněným.
Mimochodem, mám kamarádku, kde syn zdědil sklony k domácímu násilí po otci. Kamarádka včas utekla, ale byl to i tak hodně smutný příběh.

Svým rodičům jsem nikdy nenadávala, ale po mnohaletém sexuálním a psychickém týrání jsem je naprosto odstranila ze svého života a nejsem s nimi v žádném kontaktu. Neznají ani mé děti.