Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

louda

jistě že je problém můj vztah se synem. Měla jsem ho i nadále poslouchat a žít s jeho otcem - oni by mě společně s úsměvem pohřbívali, plácali si po ramenou a smáli se svým morbidním nápadům.. dostala bych dárek pod stromeček a k narozeninám, jak se ve slušných rodinách dává a byla postupně dále zpracovávána, jak se v té rodině mám chovat, co si smím - či spíš si nesmím dovolit a syn by vládl mým majetkem, jelikož ten mi stejně nepřísluší.
Dík, že jsi mi řekla, že syn, co je vulgární k matce je vlastně vpořádku - ta matka si vlastně nic jiného nezaslouží - beru to na vědomí.

Která matka tu je ještě tak hrozná, jako já? Myslím, že jsem nejhroznější matka, že? Myslím podle synova chování ke mně musím být nejhorší.. tak jsi to myslela,vid?

louda

ano, změnila jsem tam postoj - tentokrát jsem byla velice úsečná a kategorická, tvrdá. Pro něj to byla změna - do té doby jsem mu jen domlouvala, vysvětlovala.. došla jsem k závěru - nutná změna chování matky. Nastavila jsem strohost a důslednost, tvrdost. Nikdy ji nepoznal. Láska a chápavost matky je pryč - přišel o ni a je na něm, aby si uvědomil proč.

Kdyby přišel? On nepřijde, nikdy - je stejný, jako jeho otec, a ten je jako dědeček - odtud pramení má jistota. Znám ty lidi a jejich povahy.

Problém není syn, problém je tvůj vztah se synem. Klidně se ujišťuj že u tebe je vše bez chyby, já přesvědčovat nepotřebuji, nesoudím cizí lidi, o kterých nic nevím. Věřím ti, že syna miluješ a že tě to hodně trápí. Kdyby sis byla jistá sama sebou, ujišťování bys nepotřebovala. Držím palce ať se ti to podaří vyřešit lépe, než tomu bylo u nás.

louda

my spolu nekomunikujeme. Ten rozhovor byl jediný po dvou letech.. pak se ještě vyhrotil jeho hodně sprostými nadávkami - to tam již není..

louda

ale já vycházím dobře se svými dvěma dcerami a i s dcerou svého partnera, mám tedy tři dcery v různém věku, není o vztazích "jakž takž" - je nám spolu dobře.. Ano, dcery to mohou vnímat jinak, ale máme doma pohodu, dostávám od všech pusy, smějeme se spolu, telefonujeme, se starší, co zde nebydlí se navštěvujeme..... hm.. problém je jen syn.. a prohlubuje se, vyostřuje.. proto přemýšlím o té psychologické poruše..