Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

loudo, ale já ty děti mám tři a takto patologický vztah mám jen s jedním - a chovala jsem se k nim stejně, alespoň jsem se snažila. Nebyl tu teror, ani psychický a ani jiný.. syn, jak dospíval, tak se ke mně přestával chovat jako k matce, ale čím dál víc jako k nějaké holce, která ho má poslouchat.. začal si dělat nároky na můj majetek - který přeci nepatří mě, ale "rodině" - tedy otci a jemu... přestala jsem mít veškerá práva a úctu..

Terezo, divím se.

Jednak se již nejedná o dítě - ale o dospělého člověka. Ale domnívám se, že ta manipulace, když fungovala na mě, může fungovat i na dospělého syna.
A ano, divím se - stále se divím. Tyhle věci se nedají přijmout ze dne na den, prý to trvá hodně dlouho. I psycholožka mi říkala, že nemám spěchat, že to chce čas.

Je to.. jako bych chvílema viděla.. a pak zase oslepla.. jenže již vím, že jsem viděla a jaké to bylo..... a jednou věřím, že vidět budu..
Jestli to někdo zažil, tak snad pochopí, co tím chci říct..

To tady nikdo neposoudí. Psycholog neurčuje diagnózu psychické poruchy, měl by ti poradit právě s těmi otázkami, které tě zajímají. Pochopila jsem správně, že řešíš soudně to, že tě syn okradl? Já mám zkušenost osobní. Na matku jsem vyloženě vulgární nebyla, ale v podstatě jako kdyby pro mě neexistovala. Taky dodnes nemůže pochopit, čím se provinila a dává náš vztah za vinu mně a mojí povaze. Vždycky mě milovala, snažila se, abych se měla co nejlépe, podporovala mě, nepamatuji fyzické tresty.. přesto její psychický teror mě pronásleduje dodnes. Nemocná byla především ona, na mě to stopy zanechalo a pro jistotu pravidelně svoje výchovné postupy konzultuji s výbornou dětskou psycholožkou, abych měla jistotu, že synovi poskytnu veškeré podmínky k tomu, aby z něj vyrostl šťastný člověk.

Nečetla jsem diskuzi, ale první co mě napadlo, je, jestli pravidelně nevídal, že se k tobě chová hnusně jeho otec, protože obvykle pokud si k nám někdo něco takového dovoluje, tak to je o tom, že nemáme sami dostatek sebeúcty.

Terezo, synovi již bylo 33 let. Jeho "nevyzrálost" řešíme soudně jako několikamilionový podvod vůči mé osobě. Sociální pracovnice byla u soudu šokována jeho vystoupením proti mé osobě - nikdy nic podobného nezažila.
Zajímavé na tom bylo - že mě o tom následně vyprávěli na sociálce - já si nic nepamatovala - i když jsem tam byla přítomna (u soudu) - prostě si myslím, že je to pro mě tak bolestné, že to můj mozek vytěsňuje.... skutečnost je horší, než si jsem schopná vybavit. Právě proto, že jde o syna..