Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Mají na výběr z vhodných možností. Ale u 2,5 letého dítěte si myslím, že to nehraje takovou roli.

Mám podobně staré dítě, sice kluka, ale někdy dám vybrat... (nemluví, tak to je komplikovanější)

U toho oblečení mu ráno přinesu, co chci já, ale když řekne na tričko nee, tak se zeptám, jestli chce jiné, řekne jojo, tak se zeptám jakou barvu a on si "znakuje" barvu a já jdu pro to triko jiné, většinou je nadšený. Dneska třeba nechtěl bílo-modré trenýrky, že zelené, není důvod mu nevyhovět (problém mám jen, když znakuje žluté ponožky, ty nemáme). Ale kdyby si vymýšlel dál, tak bych ho prostě oblékla, i za cenu řevu (právo volby má jednou ). Podobně to má teda i s bundama a čepicema, ale "volí" jen z vhodných (tj. obvykle zvolí znak čepice-balón, bunda zelená).

Vybírá mi teda i boty, včera se mě (v sukni, halence, koženým saku a silonkách pokoušel přesvědčit, že si mám vzít botasky ). Je to miláček.

Běžně si vybírá CD, co chce pustit před spaním. Běžně mu dávám vybrat, co chce k jídlu (ale z toho, co je v lednici). Vybírá si, jestli chce do parku nebo na dětské hřiště. A tak.

Aktuálně dělá scény spíš kvůli tomu, že "já sám" a já občas zapomenu a udělám to, takže pak např. vracím lžičku do šuplíku, aby si ji teda vyndal a tak.

No právě, to ať se zcvokne, já kvůli ní vzhůru nebudu, až nebude moct spát, protože má ucpanej nos. Ale dala mi to sežrat, potvora .

Záleží jak v čem. Dávám ji vybrat, co si dá na večeři a na snídani. Dávám ji vybrat, co si oblíkne, ale nemá neomezený výběr. Dostane na výběr mezi dvěma maximálně třema věcma, ale pokud přijde s tím, že si vezme v dešti žabky, tak jsem nekompromisní. Dcera s tím nemá problém, dobře ví, že se snažím ji vyhovět, ale poslední slovo mám já.

V tomto věku naše děti ani nenapadlo něco vybírat. Syn ještě teď, v pěti letech, oblékne, co mu dám. I když už má pár kousků oblíbených, tak se snažím mu vyhovět, pokud chce třeba konkrétní tričko.
Sama za sebe - možnost volby mi komplikuje život, pro dvouleťáka to musí být matoucí. Kolikrát ani nevědí, co vlastně chtějí.
Chystám věci i starší(7), ale ptám se jí, když jsem na pochybách a když mi řekne, že něco nechce, tak se nějak domluvíme. Zatím prostestuje vyjímečně - aby ne, tolik prachů, co mě stojej jejich hadry, nikdy za svoje věci neutratím