Diskuze : Zdraví : Kýla – tříselná, pupeční, brániční

Maky mě se taky nějak nechtělo věřit vlastním uším a musím říct že mi to na psychickém stavu rozbouraném vlastní vřeštící dcerou ať jdu pryč fakt nepřidalo...

Bára se sice do druhého dne uklidnila a začla se mnou parádně spolupracovat, protože pochopitelně nejsem hydra co mučí doma své děti a sestra svůj výrok zmírnila že "to s dětma opravdu umím" (musela jsem do Báry denně dostávat přes dva litry čaje a byl to ze začátku dost boj), ale i tak mě tato zkušenost s místní nemocnicí totálně odradila

Zajdulko, my už o té kýle víme rok, a bylo nám doporučeno zvládnout operaci do školní docházky.. tedy těch pěti šesti let... že to děti lépe snášej... takže jsme se podle toho zařídili.. i když já bych klidně ještě rok počkala, ale zkomplikoval nám to přibyvší junior... s kojeným dítětem bych těžko někde lítala po doktorech a operacích... a chci být s Bárou určitě...protože jsem před rokem udělala zásadní chybu že jsem první den hospitalizace kvůli té angíně tam poslala manžela a když jsme se střídali Bára stropila neskutečnou scénu že chce tatíííííííííííííínkááááááááááá a plakala celé odpoledne v kuse než se uklidnila..

Chodili si na mě ukazovat lékaři a sestry z celé nemocnice jako na exota, že mě moje dcera odmítá (měla čtyřicítky horečky a bylo jí strašně zle). A dovršila to vrchní sestra na dětském, která mi žoviálně sdělila že "on se asi doma o děti stará víc tatínek že???" No já byla fakt na prášky... takže to bych nerada opakovala....

If hodně štěstí přeju. Kontakt si ukládám, protože obě děti mají kýlu a nevím, kdy se to může hodit, že?

Ahoj If, koukám, že tě taky v těhu nemine operace s dítětem. Já ji ale absolvovala v 15tt, protože dcerka je nechodící a bylo potřeba ji přenášet a polohovat, tak jsme se snažili to uspíšit.

Naše měla v době operace 4 roky a nějakej měsíc. Protože se dopředu hodně stresuje, tak jsem ji připravovala jen tak, že půjdem do nemocnice (jsme tam co chvíli :( ), kde jí budou páni doktoři operovat nožičku, aby ju nebolela (na amputované nožce jí rostla kost rychleji než okolní svaly a prorůstala ven skrz kůži). Že budu pořád s ní, jen pojede takovým výtahem na sál, kde bude spinkat, a až se probudí, tak už zase budu s ní.

Naše se doktorů nebojí, takže předoperační vyšetření v pohodě. I cesta na sál, pak nevím, do sálu mě už nepustili. Ale jak ji přivezli, to byl horor. Pořád v kuse strašně plakala a naříkala. Až se trošku probrala, tak plakala, že to strašně bolí. Nemohla jsem ji ničím uklidnit, bylo to fakt dost hrozný.
Operační den to bylo fakt šílený, naštěstí mě po příchodu z práce vystřídal u malé manžel a pomohl. Byl to fakt záběr na psychiku a ta bezmoc nemoct jí nijak pomoct.

Ale po operaci nemohla vidět žádnej bílej plášť, hned brečela. :(

Určitě to nebude nijak příjemný ani pro malou ani pro tebe, ale když se nedá nic dělat, musíte to zvládnout.

Držím moc palce, aby to nebylo až tak strašný jako u nás. Akorát si nedovedu představit jít po operaci s malou hned domů, ale kýla je asi něco jiného.

Ať to máte brzo za sebou a jste fit.

Jé,ani nevíte jak mi toto téma padlo do noty.Za 14 dní jdeme na vodní kýlu varlete s mým 3 letým synem.Mám z toho už teď noční můru a taková samozřejmost,jako dáreček mě v tom stresu vůbec nenapadla.O Amedu slyším poprvé,jdeme do Krčské nemocnice a doufám,že vše bude ok.Čekáme už přes měsíc na místo,abych tam mohla být s malým.