Diskuze : Zdraví : Šilhavost

Ahoj, jmenuji se Lucie a minulý týden jsem se vrátila se svou osmiměsíční dcerou z nemocnice………

Před narozením dcery jsem byla pravidelnou návštěvnicí těchto stránek, po porodu tolik času nebylo, ale teď nastala situace, kdy jsem se rozhodla začít opět přispívat. Impulsem byla samozřejmě má negativní zkušenost z pobytu v nemocnici s nemocným dítětem.

V těhotenství jsem studovala veškeré dostupné materiály, kterak se chovat, abych přivedla na svět zdravé dítě, a abychom byli dobrými rodiči. Bohužel občas nastanou chvíle, kdy všechna dobrá předsevzetí a vůle nejsou k ničemu.

V 6. týdnech jsem byla s malou na pravidelné kontrole UZV kyčlí. Něco se lékaři nezdálo, ale že něco není v pořádku mi potvrdil až na další kontrole kolem 4. měsíce. Nějak se mu nezdála pravá ledvina (u nás je zvykem preventivně provádět vyšetření ledvin při kyčlích). Odeslal mě na vyšetření na nefrologii. Přeskočím vyprávění, jaká vyšetření dcera Noemi Nela podstoupila. Faktem je však to, že nás poslali na podrobné vyšetření na specializovanou dětskou urologii do Fakultní nemocnice v Olomouci (dle vyjádření ošetřující lékařky nic blíž bohužel nebylo).

Vyšetření mělo trvat dva dny. Jela jsem s dcerou sama, vybavena autosedačkou a batohem s věcmi na dva dny. Na dětské klinice jsme se měla hlásit do půl deváté (vyšetření bylo domluveno měsíc předem telefonicky, a to přede mnou). Na místě jsem byla kolem osmi. Zapsala jsem se v kartotéce a na řadu přišla o půl jedné!!!! Představte si květnová horka, s půlročním dítětem, v průchozí čekárně, bez možnosti dojít si na WC. Když jsem si dovolila jít se kolem 11. hodiny zeptat, zda na mě nezapomněli, neboť všichni v čekárně už byli v ordinacích a dokonce i spousta těch, kteří přišli po nás, byla jsem „slušně“ odbyta, že přede mnou jsou ještě tři lidé a mám si laskavě počkat. Půl hodiny na to nás pozvali do ordinace, ale ve dveřích zjistili, že ještě potřebují UZV a tak jsem čekaly další hoďku, než na nás přišla řada. V ordinaci jsme byly hotové za pět minut, kdy po nás chtěly jen informace ohledně porodu (které si mohli přečíst ve zdravotním průkazu) a také to, zda jsem zdravá, aby mě mohli s dcerou hospitalizovat.
O provedených vyšetřeních nebudu psát, je to celkem zbytečné. Výsledkem bylo konstatování, že máme přijet za měsíc, protože malá má vrozenou vadu ledvin – zúžený močovod z pravé ledvinky, a proto je nutná operace. Předběžně stanovená doba hospitalizace 2 až 2,5 týdne.

Když jsem po měsíci přijela s Noemkou na operaci, musela ještě podstoupit další vyšetření. Když pominu to, že jsem se na všechno musela stále vyptávat, nikdo mi nikdy sám od sebe žádný výsledek prováděných vyšetření neřekl, až do operace pobyt celkem ušel.
Ještě bych se chtěla zmínit o chaotickém sdělování informací mezi jednotlivými klinikami. Přímo na urologii nám posunuli termín operace o dva dny, na dětské klinice o tom nevěděli a na mou námitku, že mi změnu termínu dokonce volali domů, jen řekli, že zřejmě došlo k „informačnímu šumu“, neboť v pondělí se přece neoperuje. Hodinu nato mi sám operatér před jedním vyšetřením znovu zopakoval, že operace bude v pondělí, protože ve středu nemá čas. Než jsme stihly po vyšetření dojet z jedné kliniky na druhou, už tuto informaci věděl kupodivu i místní lékař:-(((

V pondělí, den operace, jsem dceru předala lékaři na urologii, který se mě zeptal, jestli počkám na malou. Řekla jsem, že určitě, ale musím ještě zajít pro čistou plenu, kterou po mě chtěli, ale já ji u sebe neměla. Doktor mi řekl, ať teda přijedu pro malou se sanitkou, která ji bude převážet, že nemusím běhat sem tam. Měla jsem štěstí, že jsem před klinikou na onoho saniťáka narazila a domluvila se s ním, že až ho zavolají, vezme mě s sebou. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem sestře na dětském řekla, ať mi dá vědět, až pošle sanitku pro dceru, že si pro ni pojedu, když mi řekla, kde jsem to prý viděla, že pro dítě jede vždy kvalifikovaná sestra, která musí po narkóze kontrolovat všechny funkce (a já jako doprovod bych tam zřejmě zavázela). Překousla jsem to a čekala, že mě tedy zavolají, až ji umístí na JIPku.

Mezitím mě vyzvali, ať se přestěhuji na tzv. „mateřský pokoj“, tzn. pokoj pro maminky, jejichž děti jsou umístěny na JIPce. Při té příležitosti mi řekli, že se za něj platí 270 Kč na den. Jelikož jsem o té platbě věděla od jiných maminek z předchozího pobytu a ověřovala jsem si to u naší zdravotní pojišťovny, ihned jsem jim řekla, že nic platit nebudu, neboť podle zákona má dítě do 6 let (a v některých případech, které určí lékař, i nad 6 let) právo na doprovod rodičů a rodiče za pobyt neplatí.
Na to mi řekli, že když je dítě na JIPce, nebere se maminka jako doprovod, neboť se de facto o dítě stará někdo jiný, ne matka!!!! Dokonce mi jeden lékař řekl, že vůbec nejlepší by bylo, kdybych na ty tři dny, co tam malá bude, odjela domů, protože dceři je nějaký doprovod v téhle době stejně na nic a já tam budu zbytečná. Namítla jsem, že kojím a i kdyby tomu tak nebylo, že u ní budu třeba jen stát, ale rozhodně ji tam samotnou nenechám. Doktor mi řekl, že po narkóze stejně nic nemůže jíst a pak jí dají nějakou výživu do žíly. A že pojišťovna nebude chtít za můj pobyt zaplatit a bude argumentovat tím, že malé je už osm měsíců a protože výhradně kojené dítě se bere do šesti, tak moje mléko v jejím věku není vlastně potřebné, protože už může být jen na příkrmech. Bránila jsem se tím, že přikrmuji zatím jen v poledne a večer a jinak je malá na mém prsu zcela závislá, protože jej má i na uklidnění (odmítá dudlík). Řekl, že stejně budu muset zaplatit.
Trvala jsem na svém a na pokoji jsem se z takového přístupu úplně sesypala. Pořád jsem si říkala, kde je nějaké právo dítěte na kojení a rodičů na přítomnost u dítěte.

Mezitím manžel obvolával naši zdravotní pojišťovnu až v Praze, kde se z takového přístupu zhrozili a opět nám radili nic neplatit, že na to nemocnice nemá právo a porušuje tím zákon (vybírat peníze by mohla jen u nadstandardního pokoje, což nebyl). Další telefonát byl do kanceláře krajského zdravotního rady, kde manžel opět podal stížnost. Následovaly další telefonáty, kdy pojišťovna, zdravotní rada i manžel pohrozili nemocnici žalobou za porušování zákona a za několik desítek minut zástupce nemocnice přímo z ředitelství volal manželovi, že už je vše vyřízeno a peníze po mě nikdo chtít nebude. Představte si, kolik nemocnice už vydělala na jiných maminkách, které o zákonu nic nevědí a raději zaplatí, jen aby mohly být u dětí. Takže rada pro ty, které čeká pobyt s potomkem: nic neplatit a pro jistotu se předen informovat u své zdravotní pojišťovny.

Vrátím se zpět. Operace měla být hotová kolem půl desáté, za Noemi mě však pustili až skoro ve dvanáct hodin. Když jsem ji tam viděla ležet ve směsi všech možných hadiček a pípátek, jen mě to utvrdilo v tom, že nikam neodjedu, i kdybych měla spát před klinikou. Ihned jsem se ptala na výsledek operace, bylo mi řečeno, že ještě nedostali operační protokol a tak nevědí. Pro zajímavost – jak operace dopadla, jsem se dozvěděla až druhý den odpoledne (aspoň někdy, že?).
Noemi Nela byla první den oblbnutá léky proti bolesti a držela jsem ji za ručičku celé odpoledne až do večera. Protože mi slíbili, že jí druhý den dají mé mléko a ne žádnou umělou náhražku, poctivě jsem celé dva dny odstříkávala mléko (prsa se mi šíleně nalévala, až jsem sama nevěřila, že ho tam ještě mám tak moc). Nakonec to dopadlo tak, že mě večer volali, ať prý přijdu malou nakojit, že jim odmítá pít z láhve. Ač jsem na to upozorňovala, že jako kojená neumí sát z dudlíku (doma jí dávám pít z hrníčku), nebrali mě předtím asi moc na vědomí. Se spoustou hadiček a asistencí dvou sestřiček jsme to zvládly. Malá jak uviděla prso, přisála se tak lačně, že ještě dlouho po najezení jen dumlala a odmítala se pustit. Raději jsem ani sestrám neříkala, že už nepije, ať jí ještě dopřeju pochování a mámino prsíčko, než ji sestry zase přivážou do postýlky (nutné zlo, nesměla si nic vyškubnout).
Její chování mě jen utvrdilo v tom, že je dobře, že jsem stála za svým a neodjela. Moc by mě zajímalo, jak by ji nutili do mléka z láhve a ještě navíc umělého. Hlavně, že podle pana doktora už osmiměsíční dítě vystačí i s příkrmy a mateřinku má jen doplňkovou.

Čtvrtý den mi ji naštěstí už dali na pokoj. Malá byla tak vystresovaná z doktorů a z toho, že bych zase odešla, tak jako z JIPky, že spustila úplně nešťastný nářek vždy, když jsem se vzdálila více než metr od postýlky. Skoro dva dny jsem u ní proseděla, jídlo mi nosili na pokoj a toaletu jsem navštěvovala buď za šíleného kraválu, nebo když Noemka spinkala. Pak už jsem ji mohla z postýlky vytáhnout a dát do kočárku, takže jsme byly hned spokojenější. Zbytek pobytu pak celkem utekl rychle.

Dneska už jsme konečně doma a v říjnu nás čeká v Olomouci kontrola. Snad to bude lepší. Pokud by snad tento článek četl někdo ze zmíněné nemocnice, nechť to nebere jako útok na svého chlebodárce; u nás se prostě nastřádalo tolik náhod, že jsem o tom napsat prostě musela. Jen doufám, že případné následky mé zpovědi neodnese naše dcera………
Omlouvám se za mou obsáhlou „stížnost“, ale celkem by mě zajímal Váš názor, milé maminky (čtenářky,…); jsem opravdu tak náročná nebo nespokojená? Nebo se jedná o standardní postup na všech dětských klinikách? Nevíte někdo, zda se Fakultní nemocnice v Olomouci honosí označením Baby Friendly Hospital?

Lucie + Noemi Nela

Ráda bych se zeptala Mirka, který psal o dcerce, že šilhala kvůli širokému kořenu nosu, kdy a jak se šilhavost upravila. Díky za informaci.

Já se nepřidám radou, ale otázkou a prosbou. Nám totiž řekli rovnou, že by synovi ve 2 letech šilhání operovali, pokud budou souhlasní neurologové, kteří nás mají v péči (meningitida v novorozeneckém věku), ale já sama si myslím, že se nám šilhání lepší a je způsobené, jak už jsem se tu dočetla, širokým kořenem nosu... Mám už v plánu jít na vyšetření ještě jinam. Přesto bych se ráda dozvěděla nějakou ZKUŠENOST rodičů S OPERACÍ ŠILHAVOSTI. Jak to proběhlo, jak ji dítě snášelo a jaká byla rekonvalescence? A jestli jste potom nezaznamenali nějaké změny v chování apod. Děkuji, Hana

Pokud bydlíte v Praze nebo dostupném okolí, vřele doporučuji nechat si napsat doporučení na strabologii v Praze 8,Třeboradická ul. (jmenuje se to tuším KUK A HOP) k dr.Ondráčkovi. Onaše dvě dcery pečuje od věku asi patnácti měsíců a je to k nezaplacení. Držím palce
Alena

Vážená pani doktorko!

Poraďte prosím, jak připravit sotva 2-letýho caparta na vyšetření očního pozadí (šilhá) - má si opřít hlavu a podívat se do kukátka. Nepomáha domluva, úplatky ani násilí(když mu oko roztáhnou svorkou dívá se nahoru, nebo do koutku). Vyšetření je pro něj důležité a neúspěšně sme ho absolvovali už třikrát.
Děkuji!