Diskuze : Zdraví : Tupozrakost

Tupozrakost se dá cvičit jedině tak, že se nasadí nejlepší možná korekce na tuporzaké oko, a to zdravé se zakryje. Tím se vlastně nutí to tupozraké oko pracovat a cvičí se tím mozek (protože tupozrakost není vada oka, ale právě toho mozku) - a má to smysl maximálně do 5 - 6 let.

Tak to by ses divila, jak se mi dokážou písmenka míhat, když mám oči unavené. Je pravda, že mozek se s tím naučí hodně dobře pracovat a čtení mi nedělalo nikdy potíže, dokud nebyly oči unavené, pak už ano. Spíš bylo hrozný, že jsem musela mít text relativně blízko očí a to mě učitelky pořád napomínali, že se hrbím nad lavicí a když jsem se narovnala, tak už jsem nic nepřečetla

Tak záleží, jestli se jí třeba nezhoršil zrak a nepotřebuje jen nové brýle. Ale pokud je to skutečně tupozrakost, v 11 letech už s tím opravdu nic neuděláte. Ale znám spoustu lidí, kteří s tím fungují naprosto normálně. Samozřejmě také záleží na stupni tupozrakosti. Ale vliv na čtení a psaní by to mít nemělo - u tupozrakosti totiž mozek automaticky vyřadí obraz toho horšího oka, takže dcera by žádným dvojitým viděním a míháním řádků trpět neměla.

právě, že mi přijde, že jí zrak horší, před měsícem šla na běžnou prohlídku a při čtení z tabule přečetla jen druhý řádek a to podotýkám, že odzvrchu, což mi normální nepřijde, u oční jsme byly před rokem, předělávaly brýle i čočky, koncem měsíce jdeme zase.

Ahoj, já jsem také tupozraká a ještě kombinovaně s šilhavostí a nedostatečnou pigmentací na sítnici. Když jsem nastupovala do první třídy, chtěli mě umístit do školy pro děti s vadami zraku. Moje maminka se s tím tenkrát nesmířila a dala mě do školy normální. Dnes je mi 29 let, vystudovala jsem vysokou i střední školu technického směru i když mi to lékaři nedoporučovali vzhledem k tomu, že prostě nikdy neuvidím jako zdravý člověk a to ani s brýlemi. Prý si budu při rýsování oči moc namáhat. Ale dnes si myslím, že právě proto, že jsem oči nenechala nikdy zlenivět, tak se i mírně s věkem zlepšovaly a kolem 20. roku se vada ustálila. Šilhání jsem se naučila cvičením úplně sama korigovat a nikdo to na mě nepozná. Prostě se jen dcera a hlavně vy budete muset obrnit jistou dávkou trpělivosti a překonávat různé překážky, které se naskytnou a o kterých ani zdravý člověk neví, pěkně postupně a ke spokojenosti všech. Mě se nejvíce osvědčilo, když jsem okolí o své vadě řekla a oni se pak aspoň nevyptávali, proč mám tak velké písmo a proč do knihy koukám tak zblízka. Zdravý člověk prostě netuší, jaké to je. Ale hlavně ke všemu se musí dospět a to chce svůj čas.