Diskuze : Ostatní : Tetování

Tetování nemám, nelíbí se mi. Často je mi až fyzicky špatně, pokud se musím dívat na někoho, kdo má opravdu výrazné a velké tetování. Navíc jsem ani nepřišla na motiv, o kterém bych si myslela, že se mi bude líbit i po letech.

To mi pripomnelo, ze chapu vezne z koncentraku, kteri si nechali tetovani. Kdyz jsem to videla poprve, tak me to strasne sokovalo - a je to v poradku, tak to ma byt...

Tetovanie by som si dala len ako upozorneni na chorobu, krvnu skupinu, alergiu a pod. Pripadne na zakrytie jazvy. Pri jazve ak by sa dalo by som ale radsej isla do skarifikacie.

Mám, dala jsem si ho, protože se mi to líbí. Po zralé úvaze ve 37 letech. Nelituji.

Nemám a to proto, že těch pár let, co jsem pro něj rozhodnutá, jsem se pořád ještě nedokopala někam dojít

Ohledně zde padnuvších argumentů proti:
- zvolený motiv je mi blízký posledních cca 35 let, počítám, že to tak zůstane
- odpuzovat citlivé povahy nebude, protože na veřejnosti bude skryté
- zaměstnání dtto
- jestli je to pitomé, či zbytečné dotváření těla, tak pro mě tedy ne více, než u žen obvyklé líčení, barvení vlasů, lakování nehtů, náušnice (někdy dokonce s dírkami v uších) atd... (a nic toho nedělám, takže by kerka byla první marnivost toho druhu)
- bolest snáším dobře
- dožiju-li se stáří vrásčitého, seschlého, bude takové holt i mé tetování (jak píše Alraune, budu to stále já)

Moje pro: ani nevím, prostě chci