Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

Náš dům je z roku 1906, taky Praha, čtyři patra, vysoké stropy. Když jsme se sem stěhovali před 18 lety, našli jsme u zdí zadelane prahy na třech stranách, musel být ohromně velký. Jen ho rozdělili na další bytové jednotky.
Kousek od nás je školka, kam chodila naše paní sousedka, je ji asi kolem 90 let, a to samé škola. Našla jsem si na Facebooku historii, a je zvláštní vidět, jak se vše postupně měnilo.

Náš dům je z roku 1906, taky Praha, čtyři patra, vysoké stropy. Když jsme se sem stěhovali před 18 lety, našli jsme u zdí zadelane prahy na třech stranách, musel být ohromně velký. Jen ho rozdělili na další bytové jednotky.
Kousek od nás je školka, kam chodila naše paní sousedka, je ji asi kolem 90 let, a to samé škola. Našla jsem si na Facebooku historii, a je zvláštní vidět, jak se vše postupně měnilo.

Nikolu Šuhaje nemučili, to již bylo 20. století, mlátili, přivázali k židli, možná mu nedali jíst a pít, jak měli, ale už nezákonně, proti předpisům a pořád to jakž takž šlo. Jánošík to byla fakt hrůza, zákonné použití práva útrpného a poprava ani nechci psát jak, druhý den, aby jim potom mučení neumřel a ještě si to "užil". Strašné, jsem tak moc ráda, že žiji v Evropě 21. století.

Nikola Šuhaj loupežník je jiná postava než Jánošík. Jánošík tuším žádnou chalpu s lidmi nezapaloval a nebyl to psychopat ani násilník.
Četla jsem i Nikolu Šuhaje loupežníka - ani o něm si nemyslím, podle toho co je v té knížce, že by to byl vyloženě psychopat a násilník. Loupil, kradl, ale co se pamatuji, tak při loupežích nevraždil. To o čem píšeš, to v knize, je, myslím, že Šuhajův bratr (byl velmi mladý, ještě nedospělý) s někým nebo jen kumpáni bez bratra zapálili chalupu myslím bývalého kumpána o němž si mysleli, že udává, lidé utekli, dobytek uhořel...měla to být výhružka, co se pamatuji, lidé myslím, neměli uhořet a neuhořeli, ale dobytek uhořel a přišlo mi to nesmírně kruté. Jestli měli uhořet i lidé, no tak to bylo úplně strašné.
Ono tam bylo mnohem více krutostí, těm chudým vesničanům za války umírali děti hladem, protože bohatí židé i nějaké povinné příděly, které měli být na příděl zadrželi nebo draze prodávali. Pak si vybavuji, že tam byl příběh, ženy a muže, žili na samotě a jeho žena byla údajně bosorka, údajně se převtělovala o půlnoci v kobylku a jezdila s ním-mužem a on byl celý schvácený a takto mu usilovala o život, on na ni vyzrál a přikoval ji a ráno ji našli (opět proměněnou z kobylky v ženu), na posteli přitlučenou k posteli, tuším, že vykrvácenou... no prý bosorka, jaké dospívající jsem to přešla jako romantickou povídačku, když jsem to četla v dospělosti mrazilo, mne, že on mohl být - sakra, teď mi vypadl ten termín, no je to nikoli zcela výjimečné psychické onemocnění, má živé představy a v těch dokáže i zabít člověka domnívajíc se, že je to někdo jiný. Tak mne jako dospělou mrazilo, k čemu tam asi došlo a jak zabil psychicky nemocný člověk nevinnou ženu a jak z toho ještě vznikla pověst o zlé bosorce.
Pak mi jako "dítě" konce 20. století a žijící převážnou část života v demokracii v Nikolu Šuhajovi mrazilo, když jsem četla o šikanování Šuhajovi rodiny četníky. Jako dospívající jsem to opět přelétla, tehdy mě nejvíce zajímal a zaujal ten milostný příběh Nikoly a Eržiky, až jako dospělé matky dětí mi běhal mráz po zádech, co ta šikana od četníků též znamenala, budili celou rodinu několikrát za noc (v rodině malé děti), otce (možná i starší bratry), před dětmi bili... Tak mne přišlo i zajímavé, jak jsem ten příběh (od Ivana Olbrachta) vnímala jako -náctiletá a co jsem na něm vnímala o 20 let později jako matka od rodiny.

Půlko, já mám pocit, že ty přímé vstupy do zahrady se za první republiky nepovažovaly za nic moc. Akorát by tudy lezly myši, zima, voda ... To je asi populární až teď (možná i tím, jak je tepleji, ale tuším, že jsem o tom četla cosi, že jde i o pokročilejší stavební technologie nebo materiálny nebo tak něco), nevybavuju si žádný dům z první republiky, který by měl vstup z obytné místnosti přímo na zahradu. Prostě o to asi vůbec nestáli (nebo je nenapadlo, že by mohli stát)