Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

Hanko, to je zajímavé s tím Jánošíkem. Já když si přečetla Nikolu Šuhaje loupežníka, jak zapálil chalupu i s lidma (a ani předtím nekonal podle mého zrovna hrdinské skutky, podle mě byl popsaný jako psychopatická osobnost), tak už mě asi ani nezaujalo, že ho mučili, resp. si to nepamatuju, možná jsem konec ani nedočetla (věděla jsem samozřejmě předem, jak to má dopadnout). Absolutně jsem nechápala, jak takového člověka může někdo považovat za hrdinu, dokonce ani ke komunistům mi to úplně nesedělo ...

Mně minimalismus také nevadí, funkcionalismus mi také úplně nevadí, ale vždycky záleží na konkrétním provedení, na materiálech ... A ne všechno, na co se ráda podívám a ocením jako umělecký objekt, bych chtěla přímo pro sebe.

moje srdcovka to taky nebyla, přesto to okouzlení bylo tak velké...pořád mám před očima tu oranžovo-červenou lenošku, vůbec poprvé v životě se mi zalíbilo něco, co je do oranžova, měla jsem k té barvě vždy odpor...

Tugendhat se mi moc nelíbí. Mám ráda minimalismus a prostřední z pater je fajn a spodní s technologií se mi vyloženě líbí kvůli té technologii, ale rozčiluje mě to nejvyšší patro s ložnicema. Tam to není ani tak vzdušný, jako spíš stísněný, neútulný a studený.

Jsem bytové dítě, nejstarší barák, kde jsme žili, vyrostl cca v 60. letech... Většinu dětství jsem strávila v novém paneláku, pamatuju, jak jsme se chodili se školkou dívat, jak se staví a kupodivu tam jsme ducha mívali... Předtím tam stávaly roubenky, takže možná bývalý usedlík, ale byl to duch laskavý naši tam bydlí dodnes, ale v jiném bytě a duch nikde - pravda, možná jsou už mimo původní chalupu
V Praze jsme pak chvíli s mužem bydleli v prvorepublikovém činžáku a tam jsem se časem začala bát v koupelně, vždycky na mě padla hrozná tíseň - možná nějaká negativní energie... když u nás chvilku bydlela mladší sestra, svěřila se mi, že ji ta koupelna děsí...
Současný panelák tipují na 80. léta, duchové ani energie, nic...