Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

85 let, česko-německé manželství, narodili se jim děti, dokončili dům, zasadili sad a potom je v 1946 odsunuli - nic moc pocit, na začátku našeho bydlení mi ta historie vadila. Když se potom objevil u brány starší pán, mluvící německy a vyprávěl, že se tady narodil, ty stromy sázel jeho táta, byl četník...dál jít nechtěl, ani na zahradu, že prý je to příliš bolavé...

Když jsme vybírali byt, tak jsem se nějak zčásti vědomě, zčásti asi podvědomě nedívala vůbec po ulicích Politických vězňů, Bartolomějská.. ale myslím, že kdybych nevěděla, tak se i v domě, kde došlo k velkému utrpení nebudu kvůli tomu cítit špatně, že více na mne bude působit, jak to tam teď vypadá, když nebudu znát minulost. Ale kdybych ji znala, tak bych tam bydlet nechtěla. Mám asi nějaké malé trauma, že jsem jako dospívající (dítě) četla knížku o Jánošíkovi, bylo tam, jak ho mučili, od té doby nemůžu vkročit do mučírny a když moje děti šli se školkou do Muzea tortury (dozvěděla jsem se až zpětně, jinak bych je ten den neposlala do školky), tak jsem skoro omdlévala a snažila se před nimi nedat nic najevo, abych to na ně nepřenesla.

Já to miluju, velký prostory, jen minimálně zařízený a ta vila je kouzelná.
Koukala jsem jen kvůli tomu domu na film "Skleněný pokoj" asi pětkrát.

Ropucho
mám tam nádhernou houpačku, takovou retro. Když je v létě krásně aj á vylezu hned po ránu ven, sednu si na houpačku s kafem, všude kolem stromy a příroda, nemusím nic řešit a tak, přijde mi to taky jako velká romantika.
Když tam pak pod ohřívanou vodou meju mastný talíře a hrnce, táhnu domů spoustu špinavýho prádla a vyháním mouchy z auta, tak se fakt těším do svýho "připražskýho" komfortu

Celý život jsem bydlela ve starých domech, takové ty klasické velké byty s vysokým stropy na Vinohradech a v Břevnově, chodila do škol, které slavily 150. výročí v době mé docházky a nějak jsem si nedovedla představit, že bych měla žít v něčem jiném. Teď žiju v novostavbě, kterou postavili před šesti lety přímo pro nás a užívám si toho, že zdi jsou absolutně rovné, rohy pravoúhlé, okna těsní a parkety nevržou Pokud by se mi stýskalo po tradičním bydlení, můžu odjet na chalupu, ta má přes sto let.