Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

Tak to asi fakt neměl.

iiiii - měli jsme to stejně, stačilo i menší vzrušení z návštěvy nebo nečekaný zážitek a bylo jedno, jestli byl kladný, nebo záporný...a i s tím vychytáváním začátku...když jsme zaslechli to první pobrekávání, tak se to ještě někdy dalo zastavit, ale většinou šel skoro hned do řevu...

To je zajímavé, náš syn měl ty děsy jen doma, u babiček a tetiček se mu to nestávalo. Zato po návratu domů z prázdnin nebo nějaké náročnější akce to bylo pravidelně hned tu noc. Lékař nám doporučil nevystavovat ho "emočně náročným zážitkům" - to ale jaksi lze jen těžko provést (výlety, nečekaná setkání i s milými lidmi, to všechno byl spouštěč).

Nás noční děsy bohužel také neminuly. Při občasném spaní syna s námi jsme stihli vychytat okamžik, kdy to teprve začínalo. Když začal pokňourávat, stačilo na něj mluvit, trošku ho probudit. Pokud se to rozjelo do pláče, už nic nezabralo. Trvalo to dost dlouho, mezi 2-5 rokem to u syna bylo tak 1x týdně, na prvním stupni na základce tak 1x měsíčně. A bylo to únavné... Ten popis průběhu, co tu někdo napsal, je skutečně přesný.

Nikdy, nebo o tom nevím. S náma v posteli nespal nikdy od roka spal ve svém pokoji.