Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

Jo a syn tím nikdy netrpěl. Ten je obecně nespavec - spí málo a tvrdě od mala.

Starší syn měl noční děsy jako malý (2 - 6 let). Vypozorovali jsme, že když byl unavený a rychle usnul, tak se po hodině až dvou půlnocí budil s děsy. Jednu dobu jsem potom dělala to, že jsem ho při usínání kontrolovala a "budila" ho, aby se nepropadl do hlubokého spánku rychle.
Mladší syn měl děsy asi od 5 let a mám pocit, že teď (je mu 13) už snad skončily. On je ale hodně aktivní, tak si v noci dožíval to, co přes den nestihl. Míval je třeba 2x za týden. U něj to ale předpovědět nešlo.

Tino, ano to je přesný popis, tak to bylo i u nás, zajímavé je, že už jsem na to skoro zapomněla. Ty začátky byly fakt šílené, než jsem přijala jako fakt, že mu prostě nemůžeme nijak pomoci i když jsem viděla, že se strašně čehosi bojí...raději nevzpomínat, fakt to nebylo nic pěkného.

Foxy, jo některé děti tím trpí ještě i ve škole, syn je ve 4.třídě a vím, že když jeli nedávno na školu v přírodě, tak nám i říkali, že jim to máme napsat do papírů, jestli třeba děti ty děsy mívají, aby je víc pohlídali...takže to asi zase tak výjimečné nebude...

Jinak u nás to vždycky začínalo takovým pofňukáváním, které postupně přecházelo v řev, mlátil sebou na posteli, občas i vylezl a motal se po pokoji, válel se po zemi, křičel na nás "jdi pryč", nebo jenom "mami", ale když jsme na něj mluvili, tak buď nereagoval, nebo to spíš ještě zesílilo...když jsme ho chtěli pochovat, nebo na něj sáhli, tak to taky bylo ještě horší..., takže jsem pak už jenom seděla u postele, koukala na něj a čekala, až to přejde...