Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

77krasko - náš námi spával taky většinou v posteli, ale to s těmi děsy nijak nesouvisí, některé děti mají prostě citlivější a nevyzrálejší nervovou soustavu a na ty noční děsy trpí...ať spí samy, nebo s rodiči...

Epepe - syn měl noční děsy cca od 2 let, nejhorší to bylo mezi tím 2. a 3. rokem, pak se to postupně pomalinku snižovalo, ale trvalo to skoro do 6 let...ze začátku stačila klidně i jenom rušná návštěva s dětmi, nebo návštěva nějaké akce pro děti, náročnější program, něco neobvyklého...když jsme tohle hodně omezili, tak to bylo lepší, ale i tak je jeden čas měl skoro každý den a někdy i dvakrát za noc....a neměnilo na tom nic ani to, že většinou spal taky s námi v posteli...většinou to začínalo tak 3 hodiny po usnutí, taky jsme bývali ještě vzhůru...postupně to ustávalo, kolem těch 5 už to bylo spíš jenom mimořádně - třeba po vysoké horečce a nebo po narkóze, když byl na nosní mandli - to ty první dvě noci děsy měl, pak už se to zase srovnalo...

nojo Lizo, Tobe se to z profesionalniho hlediska a po xy letech zkuseností zda banalni, ci zanedbatelne, ale pro ni je to zatim opravdu cely zivot a "odjakziva", i kdyz je to zatim "pouze" 4,5 roku proto se ptam, jake jsou s něčím takovým zkušenosti.

Nikdy nezbaví? Celý život trápit?
Ve věku tvé dcery jsem byla schopná pádit pryč jak o život před každým jezevčíkem a hystericky u toho ječet.
Rok se sešel s rokem a svého prvního psa jsem měla ve čtrnácti.
Když ji to bude držet ještě za pár let, začni to řešit. Ale u čtyřleťačky mi "nikdy", "odjakživa" a "celý život" přijdou jako trochu přehnané vnímání problému.

No, tak cca do třiceti
Resp. určitě ještě celou pubertu, v mladé dospělosti se to začalo lepšit.