Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

Moje děti to naštěstí nemaj, vedla jsem je k sebevědomí a k tomu, že pro nás jsou nejlepší na světě, žádný "seš tak blbá že můžeš jen utírat kravám zadky", jako to bylo u mě, trochu jsem se bála, že to až přeháním, ale klaplo to, jsou přiměřeně sebevědomé.

A nejen že se stydím lidí, já mám i hrůzu z hadů, přímo ochromující, přestanu se hejbat.. O mně by mohli odborníci napsat knihu, toho by se nasbíralo.

Já neumím takový ty hovory o ničem s cizíma lidma, vždycky mám snahu jít do hloubky, ale to zas nevím, abych je neurazila, když je neznám. Teď jsem trpěla tři hodiny v tanečních s úpně cizíma lidma u stolu, který ale budu vídat pravidelně až do ledna. Nic o nich nevím, tak nemůžu začít třeba ani o volbách nebo něco aktuálního, aby hned nebyl konflikt, jenom takový plácání.

V minulých tanečních jsem jen řekla, jak je dobře, že děti tancujou na moderní písničky a ne živou hudbu jak my, že to byl děs a paní se málem pohádala, že tuhle modernu nevydrží poslouchat. to člověk fakt neví

Atraktivní nejsem, ale lidé se úplně nemusí znechuceně otáčet při pohledu na mě . Navíc zrovna tady komplex nemám žádné. Prostě neřeším. Oblečená jsem byla určitě vhodně a nemusela jsem se bát, že bych byla nepatřičná. Strach z toho, že bych nevěděla nějakou odpověď nemám. Já se bojím lidí. Zní to divně, když před tím píšu, že ve své pracovní roli jsem opravdu v klidu a věřím si naprosto dostatečně. No po dnešku mám zase téma.

A na těch narozeninách nechci mít úplně pocit, že musím pracovat, navíc většina těchto akcí je někde, kde je servis zajištěn.
Ale je fakt, že nerada chodím na návštěvy. A i nejbližší kamarádi ví, že návštěvy v podstatě vždy u nás v mém bezpečí.

To tady určitě nevyřešíme, jak to čtu, ale zajímalo by mě, jestli se alespoň bojíš něčeho konkrétního (že se na tebe budou dívat, budou si o tobě něco myslet, nepřipadáš si hezká nebo nebudeš vědět co říct na nějakou "společenskou" otázku, tj. mimo obor, nebudeš schopná vůbec mluvit nebo zůstaneš někde stát a nikdo si tě nevšimne ...) nebo ani nevíš, čeho se konkrétně obáváš? Já třeba ze společenské akce, byť s "kolegy z oboru" bych byla asi taky nervózní, protože v nich nejsem moc ostřílená, ale jak jsi psala, že nejdeš ani v obchodě k pultu, tak to je úplně něco jiného, a pro mě v podstatě nepochopitelného. Takové potíže jsem cca měla v dětství a to jsem se většinou bála asi že "mě někdo seřve" nebo že se nedokážu vymáčknou a budu blekotat nesmysly (když jsem měla někam telefonovat, vyzvednout bratra ze školky, něco si někde vyřídit). Zjistit, čeho se vlastně obáváš, bude asi základ. Ale možná to víš?